Na obrázku vidíte Jocelyne Khoueiry, libanonskou křesťanku, která v bitvě proti naprosté převaze palestinských vrahů porazila palestinské muslimské teroristy útočící na křesťanské ženy a děti v jedné části Bejrútu za občanské války v Libanonu.

 

 

Občanskou válku v Libanonu (1975–1990) odstartovala celá řada dlouhodobých domácích problémů, ale příliv palestinských uprchlíků z Jordánska byl jedním z hlavních katalyzátorů, který již tak křehký systém definitivně poslal přes okraj.

 

Za oficiální začátek války je považován incident z 13. dubna 1975 na předměstí Bejrútu zvaném Ajn ar-Rummána. Ráno toho dne neznámí ozbrojenci (pravděpodobně Palestinci) stříleli na křesťanský kostel, kde se nacházel vůdce křesťanské falangistické milice Pierre Džamáíl. Incident nepřežilo několik lidí. Tento masakr spustil okamžitou vlnu odvetných útoků po celé zemi a otevřené boje, které se už nepodařilo zastavit. 

 

Jaký vliv měl příliv Palestinců z Jordánska?

Vliv byl naprosto zásadní. Libanon přijímal palestinské uprchlíky už od vzniku Izraele v roce 1948. Klíčový zlom však nastal v letech 1970–1971 po událostech známých jako Černé září v Jordánsku.

 

V Jordánsku se tehdy Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) pod vedením Jásira Arafata pokusila svrhnout jordánského krále Husajna. Jordánská armáda Palestince krvavě potlačila a OOP byla z Jordánska vyhnána. Její vedení, tisíce ozbrojenců (fedajínů) a desítky tisíc uprchlíků se přesunuly právě do Libanonu.

 

V Libanonu začali Palestinci dělat přesně to, co dělali v Jordánsku. Terorizovali místní obyvatelstvo násilím, zlodějnami a vraždami. A to nakonec bylo zásadní pro vyvolání občanské války.

 

Ale zpět k  Jocelyne Khoueiry.

 

Příběh Jocelyne Khoueiry a její obrany strategické budovy v Bejrútu je jednou z nejznámějších legend libanonské občanské války. Stala se ikonou libanonských křesťanů (Maronitů) a symbolem ženského odporu, přičemž západní média ji občas přezdívala „libanonská Johanka z Arku“.

 

Slavná bitva: 7 žen proti přesile

Slavný incident se odehrál v noci ze 6. na 7. května 1976 v samotném centru Bejrútu.

Jocelyne bylo tehdy 20 let. Jako mladá studentka se před vypuknutím války přidala ke křesťanské pravicové straně Katáib (známé jako Falanga). Když v Bejrútu propukly tvrdé městské boje, byla se svými spolubojovnicemi nasazena k obraně strategické linie.

 

Budova ve čtvrti kolem Náměstí mučedníků (Martyrs' Square) v Bejrútu, která tvořila klíčový opěrný bod na tzv. „Zelené linii“ (hranici oddělující křesťanský východní Bejrút a muslimský západní Bejrút). Jocelyne velela malé skupině pouhých šesti dalších dívek a mladých žen. Proti nim stála přesila odhadovaná na desítky (některé prameny uvádějí až stovky) palestinských bojovníků z OOP a jejich levicových spojenců, kteří se pokusili budovu obklíčit a dobýt. 

 

Budova, kterou dívky bránily, sloužila jako strategická křižovatka. Kdyby ji Palestinci a jejich levicoví spojenci dobyli, otevřela by se jim přímá cesta do obytných křesťanských čtvrtí o několik bloků dál. Jocelyne Khoueiry později v rozhovorech často opakovala, že tehdy nebránily konkrétní civilisty uvnitř domu, ale „bránily právo křesťanů na existenci v Libanonu“ a bránily linii, za kterou by bezprostředně následoval masakr křesťanských rodin v jejich domovech.

 

Boj trval dlouhé hodiny. Mladé ženy vybavené útočnými puškami (AK-47) dokázaly útoky odrážet. Zlomový moment nastal, když se Jocelyne podařilo vyšplhat na střechu nebo k oknu ve vyšším patře a hodit ruční granát přímo na velitele útočící jednotky. Palestinský velitel byl na místě mrtev. Mezi útočníky nastal chaos a panika, načež se zbytek jednotky dal na ústup. Sedm dívek pozici úspěšně ubránilo až do příchodu posil. Z této doby pocházejí světoznámé fotografie atraktivní dvacetileté dívky v džínách a nátělníku, která s cigaretou v ústech nebo s úsměvem svírá v rukou samopal. Tyto snímky obletěly světový tisk a udělaly z ní celebritu.

 

Fakt, že pozici držely pouze ženy, byl dán tím, že mužské jednotky Falangistů byly v téže noci vázány těžkými boji na jiných úsecích bejrútské fronty a dívky zkrátka tvořily jedinou dostupnou zálohu pro tento úsek.

 

Obrana budovy udělala z Jocelyne hrdinku křesťanské komunity. Tehdejší vůdce křesťanských milicí Bašír Džamáíl (Bashir Gemayel) ji v roce 1980 pověřil vytvořením a vedením oficiálního ženského křídla milicí (Lebanese Forces). pod jejím velením sloužilo až 1 500 žen, které zajišťovaly obranu logistických uzlů, strážní službu, ale procházely i plným bojovým výcvikem. 

 

Příběh Jocelyne Khoueiry je však výjimečný tím, jak skončil. Brutalita občanské války, cynismus politických vůdců a masakry páchané všemi stranami konfliktu (včetně křesťanských milicí) ji hluboce poznamenaly. Podle svých slov během nocí za barikádami, kdy si pod palbou zapalovala svíčky k Panně Marii, znovu objevila křesťanskou víru.

 

V roce 1985 (pět let před koncem války) definitivně opustila milice i politiku. Prohlásila, že zbraně již nic nevyřeší. Vystudovala teologii, získala doktorát a zbytek života zasvětila humanitární práci. Založila několik organizací (např. Femmes du 31 Mai a Centrum Jana Pavla II.). 

 

Francouzští katolíci o ni napsali tento text:

"Všechny, kdo měli tu čest setkat se s Jocelyne Khoueiry, ohromila její bohatá osobnost: její jednoduchost, pokora a laskavost. Tyto vlastnosti se zdály být neslučitelné s obrazem sotva dvacetileté bojovnice bojující s komandy na obranu Bejrútu v letech 1975 až 1978. Jocelyne Khoueiry, ikona libanonského odboje, se během tohoto patnáctiletého konfliktu (1975-1990) chopila zbraní, aby ochránila suverenitu své země. Vyznamenala se v památných bitvách, které přispěly k utváření její legendy. Ale i za těchto tragických okolností znovu zavedla do své milice, Libanonských sil Bachira Gemayela, poselství evangelia, křesťanskou formaci a morální znovuzbrojování."

 

Z její vypovědí byl sestaven následující popis jejich osobních prožitků při oné slavné bitvě o budovu:

"Několik hodin před útokem Jocelyne vycítila nebezpečí a vylezla na střechu budovy, ve které bydleli. Náhle ji přemohl zvláštní pocit. Lehký, svěží vánek ji pronikl skrz naskrz. V dálce, velmi daleko a čím dál blíže, slyšela zvuky jako hymny, nedefinovatelné bubnování. A pak ji mimořádná „přítomnost“ donutila pokleknout. Vztáhla ruce k nebi a modlila se. S důvěrou prosila Pannu Marii: „Ochraňuj dívky, dej, abych nikdy nemusela jít k rodičům jedné z nich a říct jim o její smrti.“ Jak dlouho tak zůstala? Nelze říct.

 

Jocelyne, narozená jako křesťanka – protože to diktoval její rodný list – poprvé na vlastní kůži zažívá, co to doopravdy znamená. Tato „přítomnost“ jí vštípí klidnou odvahu, která ji nikdy neopustí. Znovu roznítí její vůli se bránit, ale její činy budou od nynějška zbaveny veškeré agrese. Tento stav mysli se u ní uchytí, aniž by si to vědomě uvědomovala."

 

Jocelyne Khoueiry se narodila roku 1955 a zemřela v roce 2020.

 

Zdroj citací.

 

K tématu vám doporučuji k přečtení:

Ježíš Kristus a islám 

Možnosti dialogu mezi muslimy a křesťany

Islám a terorismus