Je třeba vĕdĕt, spolupráce Ruska s militantním islámem trvá už dlouho. Pro Lenina, kolonizované národy mĕly hrát podstatnou roli ve svržení kapitalismu. V roce 1920, v Baku, v Azerbajdžánu, Komunistická internacionála zorganizovala « První kongres národů Orientu ». Sešlo se na nĕm asi 2000 delegátů z různých zemí, především muslimů. Představitel ruských muslimských komunistů Mirsaïd Sultan-Galiev (1892-1940), baškirský Tatar, spolupracovník Lenina a Stalina, tam prohlásil : « V zemích islámu se dostaneme ke komunistické společnosti národní revolucí a džihádem, bojem proti imperialistům. »
Na Ukrajinĕ, dva příbuzné slovanské národy se dál vyvražďují. Francouzský deník Le Monde psal jedenáctého března 2022, že « vĕtšina evropských politických stran hájících princip národní suverenity zamĕnila vychvalování Ruska za odsouzení invaze Ukrajiny. » Možná se obávají, že bílá rasa je skutečnĕ prokletá, že je odsouzená k zániku nejenom nedostatečnou porodností, podřízeností a úslužností vůči jiným rasám, ale nyní i bratrovražedovnou válkou.
Tĕm, kdo mnĕ obviní, že jsem nostalgik apartheidu, řeknu že v každám případĕ souhlasím s názory Samuela Huntingtona, vyjádřenými v jeho znéme knize The Clash of Civilisations (Střetnutí civilizací). Francouzský deníkí Le Figaro uveřejnil uveřejnil 8. března velmi zajímavé články, týkající se obav, které ruská invaze Ukrajiny vyvolává na Taiwanu. Jeho obyvatelé se obávají invaze komunistickou Čínou. A zdá se, že vůdci Pekingu doufají, že západní sankce učiní Rusko závislejší na Čínĕ, která pak bude moci kolonizovat Sibiř.
Pokud mohu mluvit o své skromné osobĕ, řeknu, že bĕhem nejvĕtší části mé existence antikomunismus byl mojí hlavní politickou vášní. Byl to též antikomunismus, který mi inspiroval odpor vůči antikolonialismu, antiimperialismu a antirasismu levice. Když před více než před třiceti lety se komunismus zhroutil ve východní Evropĕ, tak mi jako «špatný obbjekt » zbyl pouze islamismus.
Nyní mám skoro pocit, že jsem omládnul, když «špatné obbjekty » mého mládí se znovu objevují na scénĕ. V dobĕ studené války, Tajwan byl pokládán za baštu svobodného svĕta proti komunistické rozpínovosti. V padesátých letech, v dobĕ začátků studené války, ze tří mocností, okupujcích západní Nĕmecko, nejvíce byla antikomunistická Francie, vedoucí tehdy válku v Indočínĕ.
Francouzi byli v té dobĕ té dobĕ též nejblišží Izraeli. Francie byla, po Československu, dlouho nejvýznamnĕjším dodavatelem vojenské techniky Izraeli. Francouzští a izraelští vĕdci si tehdy vymĕnovali znalosti a skušenosti a tak si oba státy mohly zajistit vlastictví nukleární zbranĕ.
Abychom se vrátili k ménĕ vzdálené minulosti, připomeňme si, že v září 2001 prezident Vladimír Putin byl jedním z prvních, kdo vyjádřil sympatie k napadeným Spojeným Státům. Neváhal odsoudit « islamský fašismus ». A rozdrtil čečenské islamisty, kteří chtĕli rozložit Ruskou federaci.
Toto vše řečeno, domnívám se, že rivalita se Západním svĕtem je hlavní starostí ruských vůdců. Tato rivalita byla obzvlášť silná v dobĕ Sovĕtského svazu. Nezačala ale bolševickou revolucí v roce 1917.
V Paříži máme bulvár Sebastopol. Má jméno velkého přístavního mĕsta u Černého moře, které Francouzi a Angličené ohléhali v dobĕ Krymské války (1854-1855). Obrany Sebastopolu se tehdy zučastnil i Lev Tolstoj, kterému tento zážitek inspiroval i jeho slavný román « Válka a mír ».
Rivalita Ruska byla ještĕ intenzivnĕjší s Velkou Britinií, než s Francií. Britové ji nazývali « The Great Game » (Velká hra). Velká Británie chtĕla zabránit Rusku dostat se k jižním mořím a tak ohrozit její slavnou cestu do Indie.
Ale samozřejmnĕ, více nežli minulost, je to přítomnost a budoucnost, co nám dĕlá starosti.
Současné Rusko nemá žádného přítele na Západĕ. Na Východĕ má spojence : Írán, Čínu, Sýrii. Především pomáhá Íránu získat nukleární zbranĕ.
Je třeba vĕdĕt, spolupráce Ruska s militantním islámem trvá už dlouho. Pro Lenina, kolonizované národy mĕly hrát podstatnou roli ve svržení kapitalismu. V roce 1920, v Baku, v Azerbajdžánu, Komunistická internacionála zorganizovala « První kongres národů Orientu ». Sešlo se na nĕm asi 2000 delegátů z různých zemí, především muslimů. Představitel ruských muslimských komunistů Mirsaïd Sultan-Galiev (1892-1940), baškirský Tatar, spolupracovník Lenina a Stalina, tam prohlásil : « V zemích islámu se dostaneme ke komunistické společnosti národní revolucí a džihádem, bojem proti imperialistům. »
Připomnĕl, že už v r. 1918 bolševici prohlásili, že Istanbul (tehdy obsazený britskými, francouzskými a italskými vojsky) musí zůstat v rukách muslimů. A že tak učinili v dobĕ, kdy Britové, okupují Jerusalém, vyzývali Židy : »Seskupte se rychle v Palestinĕ. My tam pro Vás vytvoříme evropský stát. »
Lidé mé generace si ještĕ pamatují, že v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech, Československá socialistická republika, SSSR a jeho ostatní satelity vyzbrojovaly Sýrii, Egypt, Irák, Lybii. Islamskou revoluci v Íránu v r. 1978-1979, podporovalo především Východní Nĕmecko, v mnohém ještĕ radikálnĕjší než SSSR.
Iránská disidentka, usazená ve Francii Chahdortt Djavann, píše v knize Comment lutter efficacement contre l’idéologie islamique (Jak bojovat učelnĕ proti islamské ideologii) : « Jestliže tak často zmiňuji Írán, tak je to proto, že ideologizace islámu byla myšlena a experimentovaná iránským režimem, který pak byl schopen svézt mnoho sunitských muslimů.(….) Je třeba nejdřív skoncovat s iránským režimem, který vytvořil tuto svĕtovou ideologii, pod podmínkou, že pomĕr sil s Ruskem a Čínou to umožní. »
Chahdort Djavann, ještĕ velmi mladá, byla vĕznĕna v Íránu. V roce 1991 mohla Írán opustit a v roce 1993 přišla do Francie, která pro ní představovala zemi svobody.
Historicky je nepopíratelné, že vláda určité svobody se mohla uskutečnit v západních zemích na základĕ antického, řecko- římského dĕdictví a dĕdictví Bible.
Více než dva tisíce let před tím, než Charles de Montesquieu formoval princip nutnosti oddĕlení moci výkonné, legislativní a soudcovské, Hebrejci znali zásadu oddĕlení moci královské, soudcovské, knĕžské a prorocké. Nový Zákon přidal slavnou vĕtu : « Dávejte císaři, co je císařovo a co je Božího Bohu. »
Ale tato myšlenka byla více ménĕ zapomenutá když se křesťanství stalo státním náboženstvím Římské říše. Na Západĕ, určité odloučení duchovní a svĕtské moci bylo obnoveno oddĕlením moci papeže a moci císaře.
V Byzantské říši, pravoslavná církev zůstala zcela podřízená císařské moci. A bylo tomu tak i v pravoslavném Rusku. Ostatnĕ Rusové říkali : « Jsou tři Římy. Jeden v Itálii, druhý v Konstantinopoli, třetí v Moskvě. A čtvrtého Říma nebude. »
Poté, co car vedl Rusko k porážce v první světové válce, jeho moc (a moc pravoslavné církve) byla nahražena ideokratickou mocí ještě absolutnější, mocí komunistické strany. Ale po letech slávy, i ta se zhroutila, neschopná se udržet v soutěži s liberálním kapitalismem Západu.
Podřízení duchovní moci světské moci je samozřejmě nejúplnější v zemích islámu. Proto také islám představuje hlavní hrozbu pro naší svobodu. Ale toto podřízení existuje i v pravoslavném světě, který neprožil ani protestantskou reformaci, ani osvícenectví, ani nic podobného nizozemské, anglické, americké a francouzské revoluci.
V létě 1914, vůdce francouzské sociální demokracie Jean Jaurès, krátce, než byl zavražděn jedním šovinistou při východu z Národního shromáždění, volal : »Ne, ne Francie Revoluce nebude pochodovat proti Německu Reformace, za Ruskem mužíků ! »
Po zániku Sovĕtského svazu jsem navštívil nĕkolikrát jak Rusko, tak Ukrajinu. Na Ukrajinĕ jsem vidĕl, že tam jsou ulice se jménem Stefan Bandera (1909_1959), ukrajinský nacionalista, který kolaboroval s nacisty. To ale neznamená, že Putin má právo vyžadovat odstranĕní nacismu z Ukrajiny. Dnešní Ukrajina nemá nic společného s nacismem.
Je též zajímavé pozorovat, jak válku na Ukrajinĕ vnímají současní Francouzi. Oficiální představitelé ruskou agresi odsuzují. Na zdejších radnicích jsou vyvĕšené ukrajinské prapory.
Na stranu Ruska se staví jenom nĕkteří představitelé krajní levice – a též nĕkteří představitelé krajní pravice. Ve Francii stále existují nostalgikové maršála Pétaina, který zemi vedl za nĕmecké okupace v letech 1940-1944. A ti stále nenávidí anglo-saský svĕt, dnes Severoatlantický pakt, a cítí se blíže Putinovu Rusku. To je pro nĕ mocností, ve které Pétainovy zásady « Travail – famille – patrie » (práce – rodina – vlast) se zdají být lépe respektovány, nežli na degenerovaném, demokratickém Západĕ.
Nĕkdy si říkám, že se historie tak trochu opakuje. Slyšel jsem zde v televizi, že možná až Rusko obsadí Ukrajinu, tak napadne Litvu, aby si zajistilo spojení s Kaliningradskou oblastí. To je bývalé nĕmecké Východní Prusko. Mezi dvĕma svĕtovými válkami bylo oddĕleno od ostatních oblastí Nĕmecka polským koridorem. A kvůli tomu koridoru vypukla druhá svĕtová válka.
Po ní byl Königsberg, hlavní mĕsto Východního Pruska, přejmenován na Kaliningrad. Kdysi jsem četl, jak nĕkdo napsal nostalgicky, že se už nemluví nĕmecky ve vlasti Emanuela Kanta.
Čechy zas může zajímat, že Königsberg (česky Královec) založil český král Přemysl Otakar II. Vĕřící může zajímat, že tamní oblast byla jednou z bašt pohanství v Evropĕ. Tam byl také pohany zabit svatý Vojtĕch, jehož socha je pod konĕm, na Václavském námĕstí. Že by ty negativní síly byly přece jenom soustředĕny v určitých místech více, než jinde ?
Ve francouzské televizi si nyní kladli otázku, zda kvůli Litvĕ, která je součástí Severoatlantického paktu, nevypukne třetí svĕtová válka.
Prosím podpořte náš projekt!
Milí čtenáři, dlouhodobě je velkým problémem ekonomická neudržitelnost provozu našeho webu, kdy nás bojkotují vyhledávače i reklamní společnosti, čili příjmy jsou nízké a zdaleka nepokryjí náklady. Proto provoz našeho webu je možný hlavně díky obětavým dárcům, proto prosím podpořte provoz našeho unikátního webu.
Jak nám můžete pomoci?
Sdílejte naše články.
Nebo finančním darem:
Číslo účtu: 209672916 / 0600, Moneta Money Bank, Variabilní symbol: 001
IBAN: CZ90 0600 0000 0002 0967 2916
BIC (SWIFT): AGBACZPP
Případně kupte knihy (o imigraci a islámu) v našem e-shopu a šiřte je mezi přáteli:
www.lukaslhotan.cz