Ukrajina: Křišťálově čisté, že už ani křišťál křišťálově čistší být nemůže
Jste ve válce a myslíte si, že můžete všechno. Všechno se dá totiž na válku svést. Za všechno může agresor. To je výhoda válek, že na sebe nabalí všechen ten hnus, který za ty roky společnost vyprodukovala, a pak ho spláchne sebou a začíná se tak nějak od znovu s čistým stolem. Jenže tahle válka je tak trochu jiná. Nebo hodně jiná. Válčí se tak na půl plynu, neválčí celá země. Na východě se umírá, verbuje, v prach a popel z mrtvých se mění úrodná pole a průmyslové areály. V příkopech bahna zůstávají ruce a nohy, které by na těch polích a v továrnách pracovaly. Čest jejich odhodlání a odvaze. Z domů jsou ruiny a jejich obyvatelé jsou buď ti mrtví, nebo za hranicemi západních zemí. Případně jiných zemí.
A pak je tu celý zbytek té obrovské Ukrajiny, který vyváží zemědělskou produkci o sto šest, až z toho Evropanům, zvlášť těm východním vstávají agrovlasy hrůzou. Čočka, hrách, bulgur, pšenice, kuřata, na co si vzpomenete. Všechno Ukrajina má ve velkém. Taky fabriky jedou a vyrábějí. Některé se přeorientovaly na válku, některé jedou svou stabilní produkci. Začátek války s ní zahýbal, ale zkrátka teď už se nic zásadnějšího neděje. Samozřejmě znějí sirény a samozřejmě jsou výpadky proudu. Ale ty jsou u nás taky a ani nepotřebujeme válku. Nám stačí Němec s větrníkem a slunečníkem a jeden spadlý drát.
Ukrajina jsou dva světy. Ten, který umírá a ten, který tomu umírání velí. Ten, který vybírá neskutečné sumy peněz na to, aby měl kdo a s čím umírat. A když říkám neskutečné, myslím neskutečné. Ukrajina byla vždycky jednou z nejvíc zkorumpovaným zemí a ekonomik na světě. Mimochodem to byl důvod, proč z ní miliony lidí odcházely už před válkou. Ne válka. Vlastní vedení vlastní země vyhánělo ty, co na ně měli pracovat z domovů a polí. A když do takové ekonomiky přilejete tyhle obří sumy, získáte jen obří korupci. Takovou, o jaké se nikomu předtím nesnilo.
Čím víc peněz ze zahraničí, tím víc je na rozkradení, uplácení, odklonění. Myslím, že si nikdo z nás neumí představit, jak moc prohnilý ten systém je, a jak moc velké zoufalství je těch, co v něm žijí a těch, kteří za něj mají umírat. Obdivuju je a vlastně se divím, že ještě někdo takový existuje. A nyní, když vyplouvá na povrch jedna korupční kauza za druhou, když jsou z doktorů na „modré knížky“ milionáři a miliardářských oligarchů přibývá, rozhodl se prezident Zelenský, že už té korupce bylo dost. Tedy, že už jí bylo dost odhaleno.
A tak na to vymyslel zákon. Zákon, který schválil parlament a on podepsal. Podle této normy budou protikorupční agentura NABU a Speciální protikorupční prokuratura (SAP) podléhat generálnímu prokurátorovi, kterého jmenuje hádejte kdo? Velký šéf. On sám. A to všechno v době, kdy se tyto úřady začaly dotýkat Zelenského nejbližšího okolí. Protikorupční agentura NABU například vznesla 23. června obvinění z korupce proti Oleksijovi Černyšovovi, který v té době zastával post místopředsedy vlády a ministra národní jednoty Ukrajiny. Nejbližší z nejbližších. A měli přijít další. Pokud prezident svůj vlastní zákon nevetuje, asi už nepřijdou. Snaží se to sice zamáznout řečmi o ruském vlivu, ale nikdo tomu už nevěří.
Do ulic měst vešly davy tisíců lidí. „Pokud to nebude vetovat, je to jako plivat do tváře každé matky, manželky a dítěte, které ztratilo milovaného člověka na frontě. Je to pošlapávání památky všech, kteří zemřeli za naši svobodu, důstojnost a nezávislost.“ Zní z toho davu. A dav má pravdu. Nikdo už nikdy nezjistí, kolik z těch miliard dolarů a eur skončilo v korupční díře. Nikdo z nás nebude vědět, proč se za naše peníze nemohou platit naše důchody, ale má je nekontrolovaně mít někdo na kajmanských, či jiných účtech. Proč máme ručit za ukrajinské půjčky a proč se nebudou hradit kvalitní plomby. Proč potřebujeme vyšší daň na vodu pro kojence.
Vůbec se nedivím, že běžným Ukrajincům dochází s korupcí prolezlým systémem, který Zelenský představuje, trpělivost. Ale divím se tomu, že pořád ještě nedochází nám, kteří se stále tváříme, že se nic takového neděje, že Ukrajina je zemí duhových jednorožců a že je potřeba na stůl pokládat slovy Petra Fialy stále více zbraní a hlavně peněz. A neřešit, na čím stole nakonec ty peníze skončí. Já myslím, že je potřeba to začít řešit velmi vážně. Pokud nechceme, aby naše země dopadla stejně vytunelovaná, jako Ukrajina. Snažíme se o to o sto šest.