Velmistr Řádu německých rytířů proti německému nacionalismu
Vztahy mezi českým národem a německým národem nebyly vůbec dobré od počátku zaznamenané historie v tom prezident Petr Pavel a spol. těžce lžou. Čechy před vyvražděním a násilnou asimilaci z rukou Němců v středověku zachránilo jen to, že přijali křesťanství. Němcům by zbytek Evropy jen tak neprominul to, co jim bylo prominuto, když vyvraždili a násilím asimilovali Slovany v Pobaltí a dnešním území Německa a Dánska, jak to popisuje kronikář Helmold z Bosau v díle "Vyhubení Slovanů pobaltských Němci".
Ovšem právě křesťanství se stalo jediným skutečným způsobem jak by se dalo najít trvalé společné soužití Němců a Čechů, protože křesťanství odmítá nacionalismus a nadřazování národa nad příslušnosti k Boží obci.. A toho si byli vědomí i mnozí němečtí křesťané, kteří se postavili nejen proti německému nacionalismu a jeho nejextrémnější podobě v nacismu, ale také se postavili proti myšlence "velkoněmectví" a nadřazení Němců nad Čechy.
Jako příklad takového křesťana může sloužit Robert Schälzky - německý katolický kněz a velmistr Řádu německých rytířů - vidíte ho na obrázku.
Řád německých rytířů pod jeho vedením (1936–1948) se aktivně stavěl proti nacismu a sudetoněmeckému separatismu. Poskytl Československu nevratnou půjčku na výstavbu pohraničních opevnění (bunkrů) ve Slezsku po roce 1935 a bezplatně poskytl pozemky, objekty (např. zámek v Hrabyni) a materiál (dřevo) na obranu proti Hitlerovi. To bylo přímým aktem loajality k ČSR proti nacistické agresi.
Po Mnichovu (1938) a okupaci byl majetek řádu nacisty zabaven, Schälzky byl vypuzen z bruntálského zámku, internován (mj. v hájence u Podlesí/Světlé Hory) a opakovaně vyslýchán gestapem. Řád byl pronásledován, někteří členové vězněni v Dachau nebo popraveni.
Němečtí katoličtí kněží, kteří odmítli velkoněmecký nacionalismus, za to zaplatili vysokou cenu. Po Mnichovské dohodě a záboru pohraničí v roce 1938 se stali okamžitým terčem Gestapa.
Nacisté je označovali za „zrádce národa“ (Volksverräter). Desítky německých kněží z českých zemí skončily v koncentračních táborech (především v Dachau, kde byl zvláštní blok pro duchovní), někteří tam byli umučeni nebo popraveni.
V samotném Německu existovali katoličtí němečtí kněží, kteří odmítali německý nacionalismus jako celek – nejen nacismus, ale často i širší „vlastenecký“ nacionalismus, militarismus a revanšismus Weimarské republiky. Byli však v menšině, protože většina německého katolicismu (včetně hierarchie) byla ovlivněna konzervativním patriotismem, antikomunismem a obavami z „kulturního boje“ (Kulturkampf) z Bismarckovy doby.
Nejvýznamnější příklad je P. Max Josef Metzger (1887–1944)
Zakladatel Friedensbund Deutscher Katholiken (Svaz německých katolíků pro mír, 1919) – pacifistické organizace s desítkami tisíc členů. Po zkušenostech z 1. světové války (jako polní kurát) se stal radikálním pacifistou a internacionalistou. Prosazoval evropské usmíření, ekumenismus, odmítal nacionalismus a antisemitismus.
Varoval před nebezpečím extrémního nacionalismu již ve 20. letech. Byl proti jakékoli formě „krevního“ nebo etnického nacionalismu (völkisch). Nacisty byl pronásledován, zatčen a v roce 1944 popraven gilotinou v Brandenburgu za „velezradu“ (m.j. kvůli mírovým plánům).
K tématu doporučuji k přečtení: