Boje s muslimy v roce 1688 za účasti Marka z Aviana
Ukázka z nově vydané publikace Marek z Aviana – patron a štít Evropy: Nadešel rok 1688. Aby se neprodlévalo a zbytečně času nemařilo, psal P. Marco d‘Aviano hned v lednu císaři: „Jestli kdy, jest zajisté tentokráte nanejvýš potřebí, aby byla císařská armáda v čas pohotově. Stane-li se tak, bude zajisté Bělehrad vzat, padne i Srbsko a Bosna, bude zabezpečeno panství naše po celých Uhrách, v Slavonsku i v Sedmihradsku, po té i v Multánsku, Valašsku i Bulharsku. Pak bude příhodná doba, aby mladistvý král uherský byl zvolen i králem římským a korunován. Jen si račiž Vaše Císařské Veličenstvo pospíšiti; uvidíte divy. Jen nepochybovati, ale důvěřovati. E non dubiti, ma confidi! Divíme se ovšem zde v Italii nepokojům francouzským; avšak bohdá ukáže se, že se tam neopováží proti zjevné vůli Boží jednati.“
Toto doléhání P. Markovo bylo velice důmyslno, ježto v Turecku dosud zuřila vzpoura. Ve Vídni však jevila se i tentokráte stará zdlouhavost, a nad to onemocněl i vévoda Karel Lotrinský. Když v květnu P. Marco do Vídně přišel, ležel vévoda ještě nemocen.
Tehdy vzdala se turecká posádka ve Stolném Bělehradě; v červnu dobyto Lipy. Kaniža a Siget obléhány. Než což to vše proti pevnosti Bělehradské! Od roku 1521., kdy se byl Soliman I. Bělehradu zmocnil, zaplavovali odtud Turci celé Uhry; byla to nejmocnější bašta turecká. Předobře byl si P. Marco d‘Aviano vědom, jak důležitý jest Bělehrad; proto psal císaři: „Bez Bělehradu jsou všecka naše vítězství jen dočasna, nezaručena, málo prospěšna. Blaho Vašeho Císařského Veličenstva i všeho křesťanstva žádá, abychom vzali Bělehrad. Právě proto překáží nám Francie a všichni ostatní závistníci.“
Zmiňuje též, že se francouzský vliv jeví i v císařské armádě a že jest nanejvýš potřebí, aby se Karel Lotrinský ujal hlavního velení. Jako přede dvěma roky, když běželo o dobytí Budína, srovnával se i nyní císař Leopold s P. Markem, že musí býti Bělehrad vzat, a litoval velice, že jest vévoda lotrinský nemocen. Ani v červenci nebylo ještě naděje, že by se vévoda súčastnil výpravy bělehradské. Tu se nabídl bavorský kurfirst Maxmilian Emanuel za vrchního velitele.
Císař svolil, avšak přidal mu osvědčené vojevůdce Capraru a Caraffu, a především P. Marka. „Znáte, Vaše Velebnosti,“ píše Leopold P. Markovi, „ušlechtilou povahu kurfirstovu a víte, že jest vojín, jenž osvědčí svou dobrou vůli. Mějte jen, prosím, pozor, aby se něco nestalo, z čeho by nám vzešla škoda. Doufám, že Vaše Velebnost kurfirstovi ve všem přispěje a poradí, zvláště, aby byla vždy svornost mezi ním, Caprarou a Caraffou.“
Toto napsal císař Leopold 17. července, a P. Marco v témž smyslu psal už 13. července: „Přispěji zajisté kurfirstovi a upřímně, poctivě všecko mu připomenu, co uznám prospěšným a nutným. Naději se dobrého výsledku.“
28. července přibyl kurfirst Maxmilian Emanuel do Petrovaradina, kdež naň čekalo 30 000 mužův. Ohnivé výmluvnosti našeho milého řeholníka se podařilo přiměti vojevůdce, aby se přešlo přes řeku Sávu. Šťastně přešli 7. srpna a oblehli Bělehrad. Předměstí zapáleno. Po té však bylo čekati, až došla děla z Budína.
Karel Lotrinský se mezi tím uzdravil a pospíchal ku Bělehradu. Maxmilian Emanuel bál se nyní, že nebude dopřáno jemu jedinému slávy vítěze bělehradského, nýbrž že se bude musit děliti s Karlem Lotrinským, a proto všelijak projevoval svou nevoli. P. Marco d‘Aviano psal v té příčině císaři a radil, aby vévoda Lotrinský ještě nepřicházel; chlácholil též kurfirsta bavorského a domlouval mu laskavě.
Konečně ujednáno, že Karel Lotrinský vpadne se 6000 jezdců do Bosny. 5. září vyzval kurfirst velitele posádky bělehradské, aby se vzdal; tento však vzkázal, že se stane, jak Bůh chce, a že se budou ještě brániti.
Ráno 6. září sloužil P. Marco d‘Aviano mši svatou, požehnal všemu vojsku a pravil kurfirstovi: „Buďte dobré mysli, Výsosti! Bůh jest s námi, udělí nám, čeho si přejete!“ Po té útočeno všemi silami na Bělehrad. Krušná to práce. Byloť proniknouti dvěma příkopy, byloť slézti dvoje hradby. Bojováno krutě dvě hodiny. Naši zvítězili, Bělehradu dobyto, s věží zavlály císařské prapory.
O svátku Narození Panny Marie 8. září, oslaveno v Bělehradě vítězství slavnými službami Božími na Belvederu, odkud před pěti roky byl sultán Muhamed s pýchou patřil na své vojsko, táhnoucí na Vídeň. P. Marco d‘Aviano sloužil mši svatou, zpíval „Te Deum laudamus“ a promluvil bohonadšenou řeč děkovací k vojsku rozradostněnému. Dosáhnuv, po čem toužil, vrátil se náš milý mnich do Italie do svého chudičkého kláštera.
Všude se nyní mluvilo, že když Bělehrad vzat, není žádné pevnosti na cestě do Cařihradu, že se tam může vítězné vojsko císařské směle vydati, že brzy i v Cařihradě zavlaje s paláce prapor císařský, na chrámě pak sv. Žofie že se zastkvěje svatý kříž; císař. Leopold prý povolán vykonati dílo, jež si byl už Karel V. životní úlohou uložil, zahnati totiž Turka přes Hellespont do Asie. Avšak jako kdysi Karel V. měl na všech cestách svých soupeřem krále francouzského Františka I., tak škodil císaři Leopoldovi francouzský král Ludvík XIV. Právě když vztýčeny na věžích bělehradských vítězné prapory císařské, zvěstováno, že se Ludvík stal věrolomným, že vojsko jeho překročilo Rýn.