Jeden z největších kritiků islámu arabský básník Abú al-Alá al-Maarrí
Ukázka z nově vydané publikace Arabský básník Abú al-Alá al-Maarrí: Abu-l-Alá jest osobou, jíž orient se zálibou všecky svobodomyslné verše, jichž snad ani nebyl původcem, pokládá, považuje ho tak za nejschopnějšího pro každý výrok neznabožský. Se strany druhé uznává se však i možnost, že by básně Abu-l-Alovy islámem v základech mohly otřásti, a potlačují se v rukopisech, kdežto před lety počatý tisk v Kairu zastaven, jakmile poznán nebezpečný obsah jejich. Se stanoviska islámu a muslimů lze ovšem proti směru abu-l-Alou zastupovanému mnoho namítati. Vždyť odvážil se abu-l-Alá i zápasiti s vlastním koránem a koránem Muhammedovým, či spíše božím, a tak zasáhnouti do nejhlubších základů islámu.
Úkaz podobný opětuje se ovšem v dějinách literatury muslimské vícekrát, kdy od různých básníků činěn pokus výtvor fantasie Muhammedovy překonati. Kdežto však pokusy tyto byly opravdové a vážné, nese pokus abu-l-Aly ve shodě s celým jeho směrem ráz zjevné persiflace, jak nasvědčuje tomu i odpověď, když řečeno mu o jeho koránu: „To je všecko hezké, ale schází tomu elegance koránu: až budou brousiti ho jazyky v modlitebnách po čtyři sta let, tenkráte se podivíte, jaký bude!“
Hlavně tato persiflace koránu působila v lidu, že považován abu-l-Alá za nevěrce, a i mužové, již jinak s chválou ho vynášeli (jako na př. Barchárzí slovy: „Abu-l-Alá Ahmed b. Sulejmán z Maarry, slepec sic, avšak nemající v různých oborech sobě rovného, pln překážek, však v košili znamenitosti zahalen, za oponou sic, však cílem cesty protivníků svých nejsvárlivějších, jehož světlo v stínu islámu dlouho již trvá“) nemohli hned v zápětí nepodotknouti: Leč nádoba jeho často prolinuje nevěrou, třeba dodává: „My mámě zvěst o jeho zraku, leč Alláh má lepší vědění o jeho názoru a nahlíží v jeho nejtajnější myšlénky.“
Týž pokračuje dále: „Lidé vypravují si toliko o jeho špatném počínání si na základě knihy jeho, o níž mají za to, že jí parallelisoval korán a kterou nadepsal: Fusúl val-gáját fi muházát us-suvar val-aját, odstavce a rýmy jako paralléla súr a veršů (koránu), on však sám ze sebe zjevil tuto proradu a odřízl si tyto choutky jako odkusuje si osel zelí, tak že mohl o něm říci kádí abú Džafar:
Pes zaštěkal si Maařře Nu´mánské,
když sprostil řetězu se víry, spásy.
O Maarro Nu´mánská, získalas jen,
když tuto slepců skvrnu vyvrhla jsi.