Do tohoto konceptu plně zapadá nepovolení vstupu Švédku do NATO (kvůli azylování kurdských aktivistů a pálení Koránu) a naopak schválení vstupu Ukrajiny do NATO navdory i zdráhání USA, že by země přitom neměla být ve válce.

Západní země příliš nepřály znovuzvolení Erdogana do čela Turecka, a zdá se že ani Erdogan příliš nepřeje západnímu světu. Politika Turecka jde v amerických imperialistických šlépějích a snaží se spíše oslabit rozdělit a rozbít formující se rivalitní celky - zejm. vzešlé z křesťanské kultury. Rozkol Západu a Ruska je plně v této linii a zdá se že dále pak i rozbití Západu odpíráním Americe a postavením jednotlivých zájmů a zemí proti sobě či využití rozdílu a diskrepancí mezi západními a východními zeměmi. Naopak se staví blahosklonně k těm, co se utíkají k Turecku a hledají jeho podporu. Stejně tak jeho přátelsví s Ruskem spíše podléhá této schizofrenii.

Do tohoto konceptu plně zapadá nepovolení vstupu Švédku do NATO (kvůli azylování kurdských aktivistů a pálení Koránu) a naopak schválení vstupu Ukrajiny do NATO navdory i zdráhání USA, že by země přitom neměla být ve válce. Do téhož kontextu zapadá sobotní propuštění Tureckem navzdory Moskvě zadržovaných bojovníků Azov a jejich repatriace českým speciálem spolu s prezidentem Zelenským na Ukrajinu.

Turecko je dnes zkrátka hotovo podpořit jakýkoli parciální zájem, pokud to podpoří jeho imperiální mocenské postavení v euroasijském regionu, a je tak dalece nad věcí a za vodou, že žehrání těch, komu se jeho tahy nelíbí, může mít u zadku, a utilitaristicky využívat partikulární mezinárodně-politické zájmy k čisté vlastnímu geopolitickému prospěchu.

zdroj: https://www.larazon.es - https://www.7sur7.be