Ukrajinští nacionalisté s nadšením pomáhali nacistům ve vyvražďování židů a méněcenné slovanské rasy ...
8. srpna 1941 má generál Sodenstern (náčelník štábu armádní skupiny SÜD) na stole report plukovníka Groswurtha. Ukrajinští Hilfswilliger páchají genocidu ve spolupráci s německými Einsatzgruppen. Vojáci nesmí zasahovat, přestože jsou okupovaná území formálně v jurisdikci armády, nikoliv Heinricha Himmlera. Přes varování Sodensterna žene "hrůzu" Groswurth výš. K polnímu maršálovi Von Reichenau.
"Je děsivé, že jsme nuceni posílit naše řady o slovanské zajatce. Už se stávají střelci. Jak podivné, že zvířata, která jsme prý přišli zničit s námi teď žijí v harmonii." - Helmuth Groswurth, plukovník Abwehru, 1941.
Budoucí člen německého odboje sleduje na Ukrajině zvláštní úkaz. Domorodí "hiwíci" jak jim Němci říkají (Hilfswilliger, pomocník) zahání do kostela v Bile Tserkvě děti hovořící dialektem němčiny. Nejsou to jejich děti, jejich židovští rodiče jsou už mrtví. Vojáci Heeru se obrátili na svoje kaplany, kteří poslali pro Groswurtha.
8. srpna 1941 má generál Sodenstern (náčelník štábu armádní skupiny SÜD) na stole report plukovníka Groswurtha. Ukrajinští Hilfswilliger páchají genocidu ve spolupráci s německými Einsatzgruppen. Vojáci nesmí zasahovat, přestože jsou okupovaná území formálně v jurisdikci armády, nikoliv Heinricha Himmlera. Přes varování Sodensterna žene "hrůzu" Groswurth výš. K polnímu maršálovi Von Reichenau.
Maršál si stížnost trpělivě vyslechne a požádá přítomného Josefa Reidla (Waffen SS), aby hromadný hrob neprodleně otevřel a ostatky devadesáti dětí spálil. Jeho kolega, Paul Blobel, (EinsatzGruppe C) Groswurthovi oznámí, že důstojníci, kteří budou zpochybňovat nevyhnutelnost exterminace židovských žen a dětí si s nimi mohou vyměnit místo. Pan Groswruth se nedožije konce války, po bitvě u Stalingradu zemře na tyfus v sovětském gulagu. Smolař.
Kde to ponechává Hiwíky? Apologeti tvrdí, že část domorodců pomáhá nacistům z pudu sebezáchovy, okupace je to brutální. Jen každý padesátý Angličan zemřel v německém zajetí. U občanů SSSR dosáhla smrtnost 60%. Už záhy se ale objevují v pohádce trhliny. Pomocníky nebyli jen bývalí vojáci (Němci je přejmenují na "kozáky"), ale i učitelé, ženy, lékaři. Na konci roku 1943 překročí počet ozbrojených členů HiWi (též Trawniki, Askari nebo Ostlegionen, východní legie) 400 000 osob. Je to v nich.
Heinrich Himmler nově nastalou spolupráci nejen přijme, ale i oslaví. Asimilace vhodné "árijské krve" napříč planetou vnímá jako poslání.
Tak po Freikorps, A*ov či Galizien nově na Ukrajině v roce 2023 najdeme i grupu Edelweiss. Dříve policejní jednotku, jež se nevyznamenala na bojišti, ale terorizmem vůči mužům, ženám a dětem.