JAK SI VYNUTIT PROTIVNÍKŮV TAH? Aneb politika Západu vůči Iráku a Rusku ...
Autor: Petr Markvart | Publikováno: 12.12.2022 | Rubrika: Amerika
Ilustrace
V historii geopolitických vztahů mezi národy se k vynucenému tahu protivníka přistupuje poměrně často. Typicky jej mají ve svém repertoáru především anglosaské národy, a to zejména ve svých kolniálních i neokoloniálních dějinách. Jako názorný případ je možno uvést irácko-kuvajtskou krizi a následující První válku v (Perském) zálivu. Mocnosti nejprve vyvolaly hlubokou politickou krizi v Íránu, která ve svém důskedku vedla ke svržení císařství a k brutální, vyčerpávající, celou dekádu trvající Irácko-íránské válce.

V historii geopolitických vztahů mezi národy se k vynucenému tahu protivníka přistupuje poměrně často. Typicky jej mají ve svém repertoáru především anglosaské národy, a to zejména ve svých kolniálních i neokoloniálních dějinách. Jako názorný případ je možno uvést irácko-kuvajtskou krizi a následující První válku v (Perském) zálivu. Mocnosti nejprve vyvolaly hlubokou politickou krizi v Íránu, která ve svém důskedku vedla ke svržení císařství a k brutální, vyčerpávající, celou dekádu trvající Irácko-íránské válce.

V jejím průběhu se Saddám Husejn, v čele minoritního arabsko-sunnitského režimu, pasoval na ochránce okolních bohatých sunnitských států (paralela: Zelenskij a dnešní Evropa). Postupně dospěl od teze, že ho tyto státy musí podporovat za jeho ochranu před ší'itským Íránem k tomu, že si nejdříve znepřátelil vlastní ší'itskou a kurdskou populaci (která byla později úspěšně použita Američany proti němu samotnému) a poté až k přesvědčení, že si může vzít cokoli, o čem se sám přesvědčil, že mu patří. Po ujištění velvyslankyní Spojených států April Glaspie, která vykonávala tuto funkci pouhé dva roky (do 30. července 1990, tedy celých pět dní po jejím rozhovoru se SH), že USA nemají názor na arabsko-arabský spor, ho všichni měli tam, kam ho chtěli dostat - na cestě ke svržení sabáhovské dynastie v Kuvajtu. Tím započala mnoho let trvající ekonomická, sociální i lidská devastace do té doby vzkvétajícího Iráku.

To však zcela jistě nebude konec našeho dnešního příběhu, byť se nás o tom válečná propaganda denně snaží přesvědčit. Rusko a Irák jsou přece jenom VELMI odlišné váhové kategorie a navíc ochota tzv. Západu jít za současné geopolitické situace do přímého vojenského střetu s Ruskem vlastními silami, se blíží nule.


Ke kořenům konfliktu na Ukrajině bylo už napsáno mnoho tezí a statí, a tak je velmi těžké, přijít s něčím skutečně novým. Je však třeba připomínat i méně známé, či méně diskutované momenty, které vedly k současnému stavu. Vedle rozporů politických a vojensko-bezpečnostních, totiž vedla k vyprovokování protivníka nepochybně též agenda národnostní a etnicko-lingvistická.


Pojďme na chvíli zapomenout na rozpory okolo samotného původu ukrajinského jazyka a jeho národní (národnostní) identity jako takové, která je sama o sobě velmi dubiózní. Historicky se o udržení ukrajinské národnosti asi nejvíce zasloužil komunistický Sovětský svaz v rámci tzv "korenizace" v letech 1922-33 a "ukrajinizace" v době Chruščovovy vlády, tedy v letech 1953-1964. Bez nich by totiž ukrajinština byla dnes už pouze folklórní záležitostí. I přes všechny tyzo programy, většina etnických Ukrajinců až do r. 2014 komunikovala, a to i ve styku mezi sebou, velmi často rusky. Pokud tedy uděláme další zkratku, vezměme za základ našeho zkoumání stavu národnostních menšin na území moderní Ukrajiny census z r. 2001 (zatím první a též i poslední, který na samostatné Ukrajině proběhl).

jeho výsledků vyplývá, že se tehdy k ukrajinské národnosti přihlásilo necelých 78% obyvatel. Bezmála 17,5%, tedy v absolutním čísle téměř 8,5 milionů lidí, se tehdy hlásilo k národnosti ruské. Následovali etničtí Bělorusové, Moldavané a Krymští Tataři, všichni s počtem okolo 250 tisíc obyvatel. Porovnáme-li však výsledky toho censu, s výsledky posledního sčítání lidu v rámci Sovětského svazu z r. 1989, tak tehdy se ukrajinské národnosti hlásilo na stejném území pouze necelých 73%, zatímco za etnické Rusy se prohlásilo přes 22% obyvatel (čili o 2,5 milionu více, než o 12 let později, tedy v r. 2001). A i o to se vlastně celou dobu hraje. Podle údajů z r. 2001 totiž, s výjimkou Krymské autonomní republiky, tvořili většinu ve všech ostatních správních oblastech etničtí "Ukrajinci".


Jazykové hledisko ovšem přináší jiná čísla. Bez ohledu na etnický původ se totiž pokládalo v témže roce 2001 za ruskojazyčné mluvčí skoro 30% ukrajinského obyvatelstva. Kromě entických Rusů, to bylo i 5,5 milionu Ukrajinců, 170 tisíc Bělorusů, atd. Kromě toho dalších cca 20% Ukrajinců uvádělo ruštinu a ukrajinštinu souběžně užívané jazyky. Rusky se mluvilo téměř výlučně na Krymu, velkou většinou v Doněcké, Luganské, Oděské oblasti a ve městě Charkově a většinově i v Záporožské, Charkovské, Dněpropetrovské a Nikolejevské oblasti.


A jak čas plynul, na samostatné Ukrajině však byla postupně přijímána následující opatření v oblasti etnicko-linguistické:
- Ústava z r 1996 ve svém článku 10, definovala Ukrajinu jako stát s ukrajištinou jako úředním jazykem, ale garantovala přitom právo na volné užívání ruštiny i dalších jazyků, včetně školní výuky;


- Zákon "O zásadách užití státních jazyků" z roku 2012 potom přiznával ruštině a dalším jazykům národnostních menšin právo volného užívání, včetně soudů, škol a státních institucí, pokud populace národnostní menšiny v dané oblasti přesáhla 10%. Revize tohoto zákona však byla zahájena prakticky ihned po Majdanském puči v r. 2014. Nakonec jej v r. 2018 prohlásil Ústavní soud za protiústavní a zbavil tak národnostní menšiny možnosti užití rodných jazyků v úředním styku;


- Souběžně s tímto procesem byl roce 2017 přijat nový školský a vzdělávací zákon, který v podstatě ruštinu jako vyučovací jazyk nadále nepovoloval. Kromě ukrajinštiny si školáci mohli vybrat angličtinu a/nebo jiný další jazyk EU (čímž byla ruština de facto vyloučena). Dalšími právními normami byl též zakázán komerční dovoz ruských knih a stanoven minimální podíl vysílacího času v ukrajinštině na 75%;


- Hlavním impuls, vedoucí ke konfliktu, však nastal až v červenci 2021, kdy byl Verchovní radou přijat zákon, který navrhl sám Zelenskij, a to "O původních národech Ukrajiny", které definoval jako Ukrajince, Krymské Tatary, judaistické Karaimy a Krymčaky. Rusové, Bělorusové, Moldavané, Maďaři a mnozí další se tím tedy stali rázem pouhou menšinou, bez nároku na sebeurčení, v rámci "původního ukrajinského národa". Zjevný nesmysl jak z hlediska etnografického, jazykového i kulturního, navíc neblaze připomínající Norimberské zákony a jiné nacisující teorie, byl tím posledním, co ruské vedení ještě potřebovalo k tomu, aby neodvratně začalo směřovat ke koliznímu jednání. Chtělo o těchto bodech ještě dále jednat, ale na druhé straně už nebyl nikdo, kdo by byl ochoten zasednout k jednacímu stolu. "Rus rozumí pouze síle", znělo válečné skřehotání napříč politickou reprezentací Evropy.


S armádou na předměstích Doněcka a Luganska, připravenou přimět násilím k poslušnosti etnické Rusy na Donbase, spěly Spojené státy a jeho kyjevský režim konečně k vytoužené válce s Ruskem. A my s nimi.


Nabízí se otázka: "co jsme proti tomu všemu dělali?" Nic. Jezdili jsme na Ukrajinu plácat je po ramenou a křičet s nimi "Na Rusa!" Tak za to teď platíme. Anglosasové jsou už na jiné pozici. Až splní zadání, ani boty si o ně neočistí ...

Děkujeme všem, kdož nás podporujete. právě díky vaší podpoře se nám daří monitorovat šíření islámu v ČR. Prosím nepodceňujte hrozbu islamizace České republiky! Jsme dnes jediná skupina aktivistů, která v ČR trvale již mnoho let monitoruje šíření islámu, islamismu a projevy islámského extremismu. 
 
Jak nám můžete pomoci?
Sdílejte naše články.
 
Nebo finančním darem:
Číslo účtu: 209672916 / 0600, Moneta Money Bank, Variabilní symbol: 001
IBAN: CZ90 0600 0000 0002 0967 2916
BIC (SWIFT): AGBACZPP

 

Přečtěte si více informací o mešitách a muslimech v České republice a Evropě:

Uzbekistánští muslimové otevřeli v Praze nové kulturní centrum. Muslimů v Praze je stále více ...
V roce 1922 bylo v Německu 1 800 muslimů a dnes jsou jich miliony! To v ČR nechceme!
Proč mají čeští muslimové utajovanou mešitu v Tuchoměřicích u Prahy?
Muslimům se podařilo zachránit mešitu v Praze Libni a ještě k tomu získali podporu od státu Kuvajt
Český muslim provozuje v Praze islámské centrum propagující islámský fundamentalismus
Takíja - Pravda, lež a přetvářka v arabsko-islámské společnosti - opět v prodeji!
Třetí vlna – islamizace, masová migrace a Rusko
Jak se (ne)hlasuje v europarlamentu aneb otevřený výsměch voličům od europapalášu