Příklad strategie Ázerbájdžánu: Západ mu daroval arménský Náhorní Karabach
Autor: Michal Poláček | Publikováno: 12.12.2022 | Rubrika: Evropa
Ilustrace
Druhý týden se připojili žoldnéři ze Sýrie. Není pochyb o tom, že Aliyev souvěrce nasadil k čištění minových polí. Syrský sbor měl dva tisíce pět set příslušníků. Jeho ztráty dosáhnou 86%... 10. října 2020, Moskva protlačila příměří. Minulo se ale účinkem, byť pěchota přestala střílet, dělostřelectvo nikoliv a za rozložení sil to znamenalo, že Azeři doplní síly, Arméni zůstanou paralyzovaní v zákopech. 14. října 2020, azerské tanky se opět rozjíždí, potrvá tři dny než arménské ozbrojené síly zkolabují. Tanky se v arménských městech velice osvědčily, s podporou motostřelců zůstaly chráněné a srovnaly se zemí jakoukoliv opevněnou pozici. Arménské tanky byly nasazeny pouze izolovaně, bez podpory.

V červenci 2022 se EU dohodla na minimálně zdvojnásobení importu ropy z Azerbajdžanu. Rok 2020 a akt zlomení páteře křesťanské, prozápadní Arménii je zapomenut. Nová doba. Zapomněli jsme toho výrazně více.  Premiéru tureckých dronů v Náhorním Karabachu nebo smutný fakt, že úplnému zničení Arménie zabránily pouze otevřené výhružky z Moskvy. Západ přihlížel. Ale jak? Arméni umějí bojovat, válku o sporný region už jednou vyhráli v devadesátých letech. Měli na své straně světovou veřejnost a silnou pozici v horách. Na své sousedy doslova shlíželi z vršin. 
 
Dynastie "umírněného patriota", Aliyeva, postavila Azerbajdžan na nohy po první válce postupně. S příslibem demokratizace zajistila státu výhodné kontrakty na prodej nerostů. Právě ty dnes tvoří 90% exportu státu. Aliev sliboval demontáž sovětského aparátu, ale nebyl naivní, příjmy z prodané ropy zůstaly v zemi, ne v amerických fondech. Výdaje na modernizaci armády soustavně rostly od roku 2009. Už před deseti lety vydávali na vojsko výrazně více peněz než papírově bohatší Česká republika, násobně více než Arménie. Aliyev mladší je navíc utrácel inteligentně, ne aby se zavděčil přátelům ze zbrojovek. Nekupoval navoněné stíhačky, ale levné drony z Turecka, elektroniku z Izraele. Nové ruské tanky a raketomety. 
 
27. září 2020, po týdnech rostoucího napětí, Azeři zaútočí na hory. Arméni je očekávají v připravených pevnostech. První týden se zdá, že jde o další, předvídatelné fiasko muslimské armády. Postupovali jen pomalu těžkým terénem. Za frontou ale pokračovaly vytrvalé údery Bayraktarů proti kterým neměla arménská generalita vůbec žádnou odpověď. Vždy útočily v součinnosti s dělostřelectvem, ze země je naváděli trénovaní specialisté. Západní novináři vůbec nepostřehli, že v dělostřelectvu dosáhly ztráty 100:1. Pro Azery. Na dva tisíce Arménů dezertovali z pozic, nepřítel získal absolutní nadvládu ve vzduchu.
 
Druhý týden se připojili žoldnéři ze Sýrie. Není pochyb o tom, že Aliyev souvěrce nasadil k čištění minových polí. Syrský sbor měl dva tisíce pět set příslušníků. Jeho ztráty dosáhnou 86%...
 
10. října 2020, Moskva protlačila příměří. Minulo se ale účinkem, byť pěchota přestala střílet, dělostřelectvo nikoliv a za rozložení sil to znamenalo, že Azeři doplní síly, Arméni zůstanou paralyzovaní v zákopech. 
 
14. října 2020, azerské tanky se opět rozjíždí, potrvá tři dny než arménské ozbrojené síly zkolabují. Tanky se v arménských městech velice osvědčily, s podporou motostřelců zůstaly chráněné a srovnaly se zemí jakoukoliv opevněnou pozici. Arménské tanky byly nasazeny pouze izolovaně, bez podpory. 
 
4. listopadu 2020, čtyři stovky elitních Azerů kompletně překvapilo u pevnosti Šuša na dva tisíce arménských vojáků. Přišli z týlu, v souladu se starou sovětskou doktrínou. Azerové strávili pět dnů pěším pochodem přes hory. Po čtyřech dnech demoralizovaní obránci vyvěsí bílou vlajku. Naděje je ztracena. Šuša sloužila k zásobování Náhorního Karabachu. 
 
Nikol Pašinyan, premiér Arménie, nabídl Azerbajdžanu "mír", přiznal porážku. Zemřeli tři tisíce Azerů a pět tisíc Arménů. 
 
Jednou ze dvou velkých příčin národní katastrofy byla nepochopitelná zdrženlivost Jerevanu. Tíhu bojů nesli první týden dobrovolníci a milicionáři z Náhorního Karabachu. Až potom vyrazili na silnice profesionální vojáci. Pod zaměřovače Bayraktarů. 
 
Tou další byla politika Pašinyana. Liberálního demokrata, který v roce 2018 rozvázal dobré vztahy se všemi regionálními hráči. Jak Tureckem jako členem NATO a patronem Azerbajdžanu, tak Ruskem, jako tradičním spojencem křesťanské Arménie. Pašinyan chtěl na západ. Dříve žurnalista, za největšího státníka minulého století považuje Nelsona Mandelu. Náhorní Karabach patří Azerbajdžanu a dynastii Aliyevů.
 
Děkujeme všem, kdož nás podporujete. právě díky vaší podpoře se nám daří monitorovat šíření islámu v ČR. Prosím nepodceňujte hrozbu islamizace České republiky! Jsme dnes jediná skupina aktivistů, která v ČR trvale již mnoho let monitoruje šíření islámu, islamismu a projevy islámského extremismu. 
 
Jak nám můžete pomoci?
Sdílejte naše články.
 
Nebo finančním darem:
Číslo účtu: 209672916 / 0600, Moneta Money Bank, Variabilní symbol: 001
IBAN: CZ90 0600 0000 0002 0967 2916
BIC (SWIFT): AGBACZPP

 

Přečtěte si více informací o mešitách a muslimech v České republice a Evropě:

Jak se (ne)hlasuje v europarlamentu aneb otevřený výsměch voličům od europapalášu