Jedna z prvních obětí muslimské inkvizice - al-Halládž
Životni příběh muslimského mystika al-Halládže je ukázkou toho jak se někteří duchovní a teologové neštítili zneužit moc nad výkladem náboženských textů k umlčení nepohodlné opozice. Obdobně jako v dějinách křesťanství i v dějinách islámu je nejtemnějším obdobím vláda inkvizice (arabsky minhy), která nebyla na rozdíl od křesťanství centrálně řízena a v některých oblastech světa vládne i dnes.
Následující krátký popis života al-Halládže pochází z úryvku práce ibn Challikána „O synech času“ Abú Mugís Ibn Mansúr al-Halládž se narodil ve městě al-Bajdá v Iránu, ale vyrůstal v Iráku. Byl žákem například známého filozofa Abú al-Kásima al-Džunajda (zemřel 910 n.l.).
Mezi muslimy je silná kontroverze o jeho osobě, někteří ho považují za významného muslima a někteří přímo za nevěřícího heretika. Na jeho obranu se staví například přední ortodoxní teolog al-Ghazzáli v knize „Výklenek světla“ píše, že nebyl heretik a jeho mystické výroky jsou jen výsledkem jeho hluboké lásky k Bohu.
Mezi nejznámější výroky al-Halládž patří slova „Já sem pravda“, „Nikdo není v ráji, jen Bůh“., „Já sem ten koho miluji a ten koho miluji jsem já“, „když se díváš na mně, díváš se na nás“. Abú Bakr Ibn Savába al-Kasrí vyprávěl, že slyšel al-Halládže říci:
„Všude na zemi hledal jsem pokojné místo, ale nenalezl jsem ho. Poslouchal jsem své touhy a změnil se v otroka. Proč jsem nebyl spokojen s osudem? Vždyť to byla svoboda.“
Část ortodoxních teologu sunitského islámu v jeho době vydala náboženský edikt (fatwu) odsuzujícího k smrti za rouháni proti Bohu. Mezi výjimky patří Abú al-Abbás Ibn Surajdž, který na otázku ohledně al-Haládže odpověděl: „Je to člověk, který je mi záhadný. Nemohu o něm nic říci.“
O jeho smrti se rozhodlo na sněmu u vezíra abasovských chalifů, kde přítomný náboženský soudce vydal rozhodnuti, že si al-Halládž za své názory zaslouží byt zabit a jeho rozhodnuti podepsali všichni přítomní teologové sunnitského islámu. Vypráví se, že když to al-Halládž uviděl pravil jim:
„Můj hřbet je pod ochranou (boha) a má krev je nedotknutelná. Není v souladu s božím zákonem, aby jste hledali záminky v zákonu k tomu, aby jste mně mohli zákoně zavraždit. Moji vírou je islám a mé názory vycházejí z tradice Mohameda (sunny).“
Poté bylo rozhodnuto abasovským chalifou al-Muktadirem o jeho popravě, za jeho rouháni. Jeho veřejné popravě byl přítomen obrovský dav lidí, kteří sledovali jak byl al-Halládž bičován, poté mu odťali ruce a nohy a nakonec hlavu. Během popravy ani jednou nezasténal. Po jeho popravě tělo spálili a popel vhodili do řeky Tigris a hlavu napíchli na kůl na jednom mostu přes Tigris v Bagdádu.
Mezi jeho nejznámější myšlenky patří:
"Všechna náboženství jsou Boží. On zaměstnává každým náboženstvím skupinu lidí – ne proto, že by si toto náboženství zvolili, nýbrž proto, že on je pro ně vyvolil. Člověk, který druhého kárá, protože není správné to, v co věří, soudí, že si káraný své náboženství sám zvolil. Věz, že židovství a křesťanství jsou jen různá přízviska a různá jména. Ale to, o čem vypovídají, to se nemění a nerůzní." ... "Náboženství jsou jediný kořen s rozličnými větvemi... nežádej, aby si člověk zvolil nějakou víru. Která by jej vytrhla z jeho svazků, z pevných spojení.... Ať hledá ten kořen, z nějž vyrůstá smysl. Ať hledá nejvyšší cíl, aby co nejlépe porozuměl!