Shrnutí práce institutu Inára (2007-2022) věnujícího se kritickému zkoumání islámu
Úvod: Inára („osvietenie“) je skupina výskumníkov založená v roku 2007 teológom Karlom-Heinzom Ohligom na Sárskej univerzite v Nemecku. Inára vytvoril multidisciplinárne výskumné prostredie, ktoré sa dokáže zamerať na pôvod islamu, prakticky bez vonkajších tlakov, za použitia historicko-kritickej metódy, štandardného vedeckého postupu na analýzu historických textov, ako aj metód filológie, archeológie a numizmatiky. Od roku 2017 je Inára pod spoločným vedením Roberta M. Kerra a Markusa Grossa.
Inára pokračuje v práci, ktorú začali koncom 19. storočia Julius Wellhausen, Adolf von Harnack, Ignaz Goldziher a Joseph Schacht, Günter Lüling, Suliman Bashear, Yehuda Nevo, John Wanshbrough, Patricia Crone, Michael Cook a Ibn Warraq, ktorí už spoločne dospeli k záveru, že všeobecne uznávané príbehy o pôvode islamu, vyrozprávané v islamskej tradícii, nie sú v súlade s historickou realitou.
Inára je prvou interdisciplinárnou výskumnou skupinou, ktorá prakticky bez vonkajších tlakov vykonáva výskum zameraný na riešenie tejto otázky špičkovým vedeckým spôsobom.
Výsledkom bola revolúcia v našom chápaní toho, ako sa islam vyvíjal, nie ako jedno zjavenie, od začiatku, počas prvej tretiny 7. storočia, ale ako synkretický súbor presvedčení z rôznych zdrojov v priebehu viac než 200 rokov, počnúc 7. a končiac 9. storočím.
Za posledných 15 rokov, po zorganizovaní 7 medzinárodných sympózií a vydaní 10 zväzkov výskumu v rozsahu tisícov strán textu, zhromaždil Inára súbor poznatkov, ktoré sa pre budúce generácie študentov islamu pravdepodobne ukážu ako neoceniteľné. V súčasnosti vychádza 11. zväzok, ktorý by mal byť k dispozícii vo februári 2023.
Všeobecné závery
Inára uplatňuje historicko-kritickú metódu na všetky fakty ranej islamskej histórie a Koránu. Ranú históriu islamu, zaznamenanú v tradičnej literatúre, nemožno považovať za historický prameň, ale za literárny výtvor doby, v ktorej bol napísaný z konkrétnych politických, teologických, literárnych či iných dôvodov.
Na základe tohto výskumu sa vznik islamského náboženstva ukazuje ako proces trvajúci viac ako dve storočia. Koncentrácia moci v Arabskej ríši, začiatok arabského kalendára, rekonštrukcia, zmena účelu a výstavba posvätných stavieb ako sú Bazilika sv. Jána, Umajjovská mešita v Damasku, Skalný dóm v Jeruzaleme, takzvaná Prorokova mešita v Medine a Kaaba v Mekke, to všetko tvorilo v stredoveku súčasť vývoja islamského náboženstva.
Napísanie a používanie Koránu, islamský kalendár, napísanie životopisu arabského proroka, vytvorenie pútnického systému do Mekky, rozvoj tradičnej literatúry a islamského práva, to všetko sú prvky nového svetového náboženstva, pri ktorých výskumníci z Inára identifikovali iný pôvod, než aký uvádza tradičná literatúra.
Raná história Arabskej ríše sa ukazuje ako proces vytvárania imperiálnej viery elitou tejto ríše, v ktorom sa synkretické – najmä kresťanské, ale aj židovské, budhistické a iné prvky – transformovali do nového náboženstva, na rozdiel od náboženstiev ich konkurentov, ako Byzancia a Perzia.
Niektoré z hlavných zistení, spolu s podrobnými odkazmi, sú uvedené nižšie.
Konkrétne zistenia
- meno Mohamed pôvodne neoznačovalo osobu, ale kristologický predikát (Popp (1), Luxenberg (2), Ohlig (3), Thomas (4)).
- Jahjá z Koránu je na rozdiel od krstiaceho Jána z evanjelia Levita (príslušník židovského kmeňa Levi – pozn. prekl.), ktorému je zverený zákon. Ísá bin Marjam z Koránu je na rozdiel od Ježiša z evanjelií spoločníkom božstva, ktorému je zverené sväté písmo. Podľa perzskej tradície obaja patria k obnovenému a očistenému stvoreniu. Mhmt/mhmd bolo pôvodne heslom predislamského koránového hnutia, neskôr bol tento výraz personifikovaný a vytvoril sa jeho „životopis“, aby dodal Koránu autoritu, podobne ako bol vymyslený Homér ako autor Iliady a Odysei (Popp, Kerr (5)).
- údajne dobové literárne svedectvá o Mohamedovi, moslimoch či islame v orientálnych textoch zo siedmeho a ôsmeho storočia sa nezmieňujú o arabskom prorokovi, nasledovníkoch nového náboženstva alebo novej viere (Ohlig (6)).
- genealógia arabského proroka a jeho kmeňa, Kurajšovcov, je nehistorická; dá sa povedať, v ktorom bode sa stáva historickou (Dequin (7)).
- životný príbeh arabského proroka sa z veľkej časti zakladá na živote Abú Muslima (Dequin (8)).
- Mekka a Medina patrili do priestoru juhoarabskej písomnej kultúry a hovorilo sa v nich inými severoarabskými jazykmi, ktoré neboli predchodcami klasickej arabčiny. Tento región preto nemožno považovať za územie vzniku Koránu. Geografia nárečí a písma jasne poukazuje na severovýchodnú Sýriu ako na jazyková zdroj a pôvod Koránu (Kerr (9)).
- arabčina Koránu zjavne prešla výraznou kodifikáciou gramatiky a používania, lebo mnohé z jej gramatických prvkov sa nevyskytujú v starších semitských jazykoch, v najstarších arabských nápisoch, ani v neskorších arabských nárečiach. Preto sa javí skôr ako výsledok zámernej jazykovej štandardizácie s cieľom jazykovo harmonizovať primitívny text pre účely výkladu. Prevzaté zastarané prvky (napr. koncovky v mennom skloňovaní) mohli vzniknúť v prostredí, kde sa hovorilo jazykmi s podobnými prvkami, čo je prípad iránsky hovoriacich (sogdianských) oblastí Strednej Ázie (Gross (10)).
- Korán obsahuje jazykové prvky, ktoré naznačujú sýrsko-aramejskú predlohu (Luxenberg (11)).
- názvy a pojmy z Koránu, ktoré sú základom pre pochopenie islamu, ako napríklad Mekka, Badr, hurisky (rajské panny), sa ukazujú ako nesprávne výklady alebo nepodložené interpretácie (Luxenberg (12)).
- pôvodná verzia Koránu bola prepracovaná okolo roku 700 za vlády panovníka Abd al-Málika, pod vedením jeho poradcu al-Hadždžádža ibn Júsufa (de Prémare (13)).
- Korán sa upravoval a revidoval asi od roku 750 prinajmenšom do roku 820. Pomocou literárno-kritického prístupu sa ukázalo, ako sa za vlády Abbásovcov pôvodný základný text postupne rozširoval a ako sa do neho (na základe vytvorenia krížových odkazov) začleňovali staršie textové prvky (Dequin (14)).
- stále neexistuje kritické vydanie, odborne upravený text Koránu a stále sme ďaleko od toho, aby sme pochopili vznik a historický prenos tohto textu a jeho variantov (Gerd-Rudiger Puin (15)).
- vek pergamenu sa rádio-uhlíkovou metódou určiť nedá, lebo pomer pôdnej respirácie a podložia obsahujúceho uhličitan ku obsiahnutému uhlíku sa líši podľa pastvín, ktoré kedysi slúžili na získanie pergamenu (Dequin (16)).
- príbehy o Alexandrovi, resp. materiál o Dhú l-Karnajnovi (súra 18) ukazujú, že Korán obsahuje materiál, ktorý podľa islamskej tradície pochádza z obdobia predpokladaného života arabského proroka; napriek tomu existujú verzie tohto príbehu, čo predchádzali Koránu (Popp (17), Causse (18)).
- takzvané „záhadné písmená“ Koránu sa dajú interpretovať ako zvyšky liturgických inštrukcií (skratky žalmových spevov, ktoré treba vložiť) sýrskej kresťanskej liturgie (Luxenberg (19)).
- Korán vo svojej najstaršej vrstve (asi jedna tretina textu) obsahuje hymnické kresťanské strofické piesne v zmysle Lülinga, ktorých štruktúra a význam sa neskôr zmenili kvôli dodatkom v smere „nového islamského výkladu“ (Younes (20)).
- dnešný text Koránu je výsledkom značnej textovej revízie, vrátane rôznych stupňov vkladania slov do textu, pomocou ktorých sa pôvodne kresťanský text, pravdepodobne lekcionár, islamizoval. V jednotlivých prípadoch sa možno pokúsiť dopracovať k pôvodnej podobe a nahliadnuť tak do myšlienkového sveta a stavu mysle autora (Kropp (21)).
- na základe zmien v texte Koránu, ktoré sú preukázateľné v raných rukopisoch, sa prejavuje ideologický pohľad neskorších redaktorov, týkajúci sa najmä ústredných svätýň v Jeruzaleme a Mekke, rovnako ako súvisiaceho príbehu o histórii spásy (Mraizika-Chaussy (22)).
- predpoklad, že päť miest v Koráne, kde je doložený mhmd alebo ahmad, treba považovať za neskoršie vsuvky, čo je podložené skúmaním ich obsahu (Gallez (23)).
- text Koránu obsahuje prvky odkazujúce na iné pasáže textu Koránu na spôsob komentára, a teda predpokladajú časové rozvrstvenie. V dôsledku toho chápanie neskorších častí utvára chápanie tých skorších (Gobillot (24)).
- rôzne verzie toho istého príbehu v texte Koránu sú výsledkom práce na texte, pri ktorej boli prechádzajúce verzie prepísané a prekomponované (Dye (25)).
- časť v 4. súre, zaoberajúca sa ukrižovaním „Mesiáša Ježiša“ (verše 153-162) odhaľuje redakčnú históriu, v ktorej treba rozlišovať najmenej 4 vrstvy. Z nich prinajmenšom rozsiahlu poslednú vrstvu vo verši 157, ktorá je odborným výkladom obsahovo zodpovedajúcim poznámkam, ktoré sa nachádzajú u Jána z Damasku, treba datovať do doby po vytvorení nápisu na Skalnom dóme (692) a pôsobení al-Hadždžádža ibn Júsufa (zomrel v r. 714)(Rodrigo da Costa (26)).
- Korán nie je novým zjavením, ale pôvodne zbierkou kresťanských teologických úvah (Gobillot (27)).
- Posledná večera spomínaná v Koráne musela byť akýmsi manichejským alebo paulínskym eucharistickým pokrmom, čo sa najviac podobal Pesachu alebo bémskej hostine (Luxenberg (28), Van Reeth (29)).
- Korán pôvodne nebol dogmatickým, ale na konsenzus orientovaným textom, ktorý formuloval minimálne kompromisy vo vtedajších náboženských sporoch (Kalisch (30)).
- teologické pojmy v textoch Koránu pochádzajú z viacerých starších náboženských prostredí: starozákonných prorockých kníh, mystiky židovskej Merchaby, kresťanských učení Logos, babylonskej viery, Henochovskej literatúry a anabaptistických obradov. Korán sa ukazuje ako metatext, čo poskytuje pohľad na rozmanitý svet viery v Umajjovskom období. V Abbásovských časoch sa toto dedičstvo sčasti prestalo chápať a sčasti sa vykladalo inak (Popp (31)).
- matematické metódy ukazujú, že Korán musel mať asi 50 autorov (Walter (32)).
- palimpsest Koránu nájdený v Saná obsahuje početné odchýlky od štandardného textu, ktoré odrážajú celkovo štyri fázy (1. pôvodný text, 2. opravy tohto textu, 3. po dosiahnutí hranice možných zmien zoškrabanie opraveného textu a jeho náhrada novým textom, 4. opravy nového textu). Ani nový text sa nezhoduje s dnešným káhirským Koránom z rokov 1923/24 (Elisabeth Puin (33)).
- rané rukopisy Koránu, ako napríklad takzvaný Korán z Fustatu (NLR Marcel 13, Sankt-Petersburg), boli opravené a dodatočne bolo do nich vložené slovo „Alláh“. Keď ich vezmeme ako celok, je zrejmé, že išlo o zámerné zmeny textu, nie len o pošmyknutie pera pri písaní (Brubaker (34)).
- okolo roku 820 bol do Koránu vložený verš 33:37, aby nábožensky zakotvil politicky motivovaný zákaz adopcie. Tento verše spomína Zajda ibn Hárita, v tradičnej literatúre považovaného za adoptívneho syna arabského proroka. Adopcia aj Zajdovo manželstvo so Zajnab, ich rozvod a opätovný sobáš s arabským prorokom v starších opisoch života arabského prorokova chýbajú a do textu sa dostali až v súvislosti s nástupom panovníka al-Ma'múna na trón (Dequin (35)).
- nápisy na raných islamských minciach sa zvyčajne čítajú ako náboženské a politické heslá, nie ako vlastné mená arabských panovníkov a miestodržiteľov (Popp (36)).
- vznik arabskej éry v roku 622, keď arabské elity využili Hérakleiovu vojnu proti Sásánovcom na vyhlásenie svojej nezávislosti, teda hidžra, „rok Hagaritov“, sa vzťahuje na toto nové arabské štátne zriadenie, pričom bájka o Mohamedovom vyhnanstve do Mediny bola vymyslená až neskôr (Kerr (37)).
- rituál púte do Mekky prevzal podstatné časti z budhistických obradov, najmä z vysviacky mníchov. Okrem toho existuje veľké množstvo ďalších vonkajších podobností medzi islamom a budhizmom, ktoré poukazujú na vedomé prevzatie na účely ľahšej misionárskej práce (Gross (39)).
- zavedenie púte do Mekky nastalo ihneď po Abbásovskom uchopení moci, podľa vzoru budhistického Nawbaháru v Balchu/Mazár-e Šarífe (Dequin (39)).
- udalosti z púte do Mekky za vlády Umajjovcov, ktoré sa zachovali v tradičnej literatúre, sú rozporuplné a len ťažko sa dajú zosúladiť so Sírou od Ibn Isháka, napísanou za vlády Abbásovcov, ktorých takzvaná rozlúčková púť arabského proroka sa stala autoritatívnym vzorom pre neskoršie obdobia (Hawting (40)).
- v pútnickom mieste Mekka sú nápadné podobnosti názvov s lokalitami v pútnickom mieste Jeruzalem. Preto sa zdá, že mekkská vyvýšenina as-Safá má svoj náprotivok v hore Skopus (po hebrejsky Safa) a mekkská vyvýšenina al-Marwa má svoj náprotivok v Chrámovej hore Moria (Sion). To naznačuje, že pôvodná púť smerovala do Jeruzalema a až neskôr sa presunula do Mekky – pútnického miesta kvôli hrobom Izmaela a jeho matky Hagar, ktorých pôvodným pútnickým chrámom bola Kaaba (Kerr (41)).
- islamský kalendár je výsledkom odvrátenia sa návratu k judaizmu; ako pozostatok zo starších čias o tom svedčí dátum takzvanej hidžri, ktorý je identický s Jom Kippurom (Dequin (42)).
- nevyhnutným predpokladom vzniku islamu bola synkretická náboženská kultúra Mezopotámie, ktorá sa vyvíjala od 3. storočia v priebehu vyvlastňovania veľkých chrámových panstiev zo strany Sásánovskej vlády. Ako následníci vtedy zakázaných chrámových kultov vznikli náboženské komunity, ako napríklad mandejci, ktoré zahŕňali prvky rôznych kultov tolerovaných alebo podporovaných panovníkom bez toho, aby ich rozpoznateľne šírili. Táto synkretická náboženská kultúra umožnila islamu zapracovať židovské a kresťanské prvky bez toho, aby vznikol z týchto náboženských komunít (Dequin (43)).
- islam, ako ho poznáme dnes, je produktom 3. storočia arabskej éry (9. storočia); tradície v podobe isnádov sa zaviedli preto, aby lepšie zakryli skutočné okolnosti (Kalisch (44)).
- vytvorenie tradičnej islamskej literatúry sa riadi výchovným zámerom, ktorý zahmlieva jej skutočnú históriu a vytvára dojem, že je staršia než v skutočnosti je (Dequin (45)).
- budhistické tradície východného Iránu, kde islam v podstate vznikol, vstúpili do islamu dogmaticky (zodpovedajúca forma a obsah vo viere, popretie vôle), inštitucionálne (madrasy) a v detailoch (dátumy zo života arabského proroka, meno jeho dcéry Fatimy)(Gross (46), Dequin (47)).
- myšlienka, že Arabi sú potomkami Izmaela, je výmyslom Jozefa Flavia; aj v sekulárnej historiografii sú len biblicky ovplyvnené príbehy o pôvode Arabov, založené na helenistickej gréckej etnografii (Kerr (48)).
- „islamské“ dobytie Španielska v roku 711 sa nedá zrekonštruovať ani z dobových zdrojov, ani z archeologických nálezov, ani z neskorších naratívnych kroník. Musíme predpokladať, že skutočné udalosti mali podstatne iný priebeh, než sa tvrdí v tradičnej literatúre (Thomas (49)).
- takzvaný „nápis Zuhajra“, nápis na skale neďaleko dnešnej pútnickej cesty medzi al-'Ulá a al-Hidžr, 400 km severne od Mediny, je čiastočný podvrh, pri ktorom bol, okrem iného, na menej významný skalný nápis pridaný dátum, aby ho bolo možné dať do súvisu s historicky nepotvrdeným panovníkom Umarom (634-44)(Kerr (50)).
- „pečať prorokova“ používaná „Islamským štátom“ na jeho vlajke, pochádza okrem iného z jedného zo sfalšovaných listov arabského proroka z 19. storočia, ktoré sú teraz uložené v múzeu Topkapi v Istanbule (Gerd-Rudiger Puin (51)).
- Mekka bola pôvodne (kresťanským) pútnickým miestom Izmaela a jeho matky Hagar, pričom pôvodne bola miestom arabského božstva Dušares a jeho matky Kaabou; Kaaba bola pôvodne pútnickým chrámom (Kerr (52)).
Poznámky
(1) Volker POPP, Bildliche Darstellungen aus der Frühzeit des Islam (IV), in: imprimatur, Hefte 5 and 6, pp. 242–250, Saarbrücken 2004.
(2) Christoph LUXENBERG, Neudeutung der arabischen Inschrift im Felsendom zu Jerusalem, in: KarlHeinz OHLIG and Gerd-Rüdiger PUIN (Eds.), Die dunklen Anfänge – Neue Forschungen zur Entstehung und frühen Geschichte des Islam (= Inârah 1), pp. 124–147, Tübingen a Berlín 2005.
(3) Karl-Heinz OHLIG, Vom Muhammad Jesus zum Propheten der Araber – Die Historisierung eines christologischen Prädikats, in: Karl-Heinz OHLIG (Ed.), Der frühe Islam – Eine historischkritische Rekonstruktion anhand zeitgenössischer Quellen (= Inârah 2), pp. 327–376, Tübingen a Berlín 2007; pozri tiež Robert M. KERR, Du désir à la louange – À propos de la racine ḥmd et de la „préhistoire“ de Muhammad, Acta Orientalia Belgica, 35, 2022, pp. 223-266.
(4) Johannes THOMAS, Noch einmal zur mḥmd-Fomel im Felsendom – Münzinschriften bestätigen die philologische Korrektheit der Interpretation von Christoph Luxenberg, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion III – Die heilige Stadt Mekka – eine literarische Fiktion (= Inârah 7), pp. 731–733, Tübingen a Berlín 2014.
(5) Volker POPP, Vom Logos zum Nomos 2 – Der Abdallāh Abd al-Malik, die Marwāniden und Marw in der Margiana, in: Markus GROSS and Robert M. KERR (Eds.), Die Entstehung einer
Weltreligion VI – vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam (= Inârah 10), Berlín a Tübingen 2021, pp. 588–634; Robert M. KERR, Zur mohammedanischen Frage Aus einem Leben: Dichtung und Wahrheit, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8), pp. 17-70, Tübingen a Berlín 2017.
(6) Karl-Heinz OHLIG, Hinweise auf eine neue Religion in der christlichen Literatur „unter islamischer Herrschaft“?, in: Karl-Heinz OHLIG (Ed.), Der frühe Islam – Eine historisch-kritische Rekonstruktion anhand zeitgenössischer Quellen (= Inârah 2), pp. 223–326, Tübingen a Berlín 2007.
(7) Raymond DEQUIN, Frühe Alī-Verehrung und die Schöpfung des abbasidischen Weltbilds, in: ʿ Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion II – Von der koranischen Bewegung zum Frühislam (= Inârah 6), pp. 164–310, Tübingen a Berlín 2011.
(8) Raymond DEQUIN, Das Leben des Abū Muslim und die Lebensbeschreibung des arabischen Propheten – Mit neuen Ansätzen für das Verständnis der islamischen Traditionsliteratur, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8), pp. 207–295, Tübingen a Berlín 2017.
(9) Robert M. KERR, Von der aramäischen Lesekultur zur arabischen Schreibkultur – Kann die semitische Epigraphik etwas über die Entstehung des Korans erzählen?, in: Markus GROSS and KarlHeinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion I – Von der koranischen Bewegung zum Frühislam (= Inârah 5), pp. 354–376, Berlín a Tübingen 2010.
(10) Markus GROSS, Die erfundenen arabischen Relativpronomen – Ein Beitrag zur Entstehungsgeschichte des Klassisch-Arabischen, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion II – Von der koranischen Bewegung zum Frühislam (= Inârah 6), pp. 441–552, Tübingen a Berlín 2011.
(11) Christoph LUXENBERG, Die syro-aramäische Lesart des Koran – Ein Beitrag zur Entschlüsselung der Koransprache, Berlín a Tübingen 2000.
(12) Christoph LUXENBERG, Kein „Mekka“ (Makka) und kein „Bakka“ im Koran – Zu Sure 48:24 und 3:96. Eine philologische Analyse, in: imprimatur, Heft 7, Saarbrücken 2012. IDEM, Keine Schlacht von Badr – Zu syrischen Buchstaben in frühen Koranmanuskripten, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Vom Koran zum Islam – Schriften zur frühen Islamgeschichte und zum Koran (= Inârah 4), pp. 642–676, Tübingen a Berlín 2009. Idem, Die syro-aramäische Lesart des Koran – Ein Beitrag zur Entschlüsselung der Koransprache, Berlín a Tübingen 2000.
(13) Alfred-Louis DE PRÉMARE, Abd al-Malik ibn Marwān et le Processus de Constitution du Coran, in: Karl-Heinz OHLIG and Gerd-Rüdiger PUIN (Eds.), Die dunklen Anfänge – Neue Forschungen zur Entstehung und frühen Geschichte des Islam (= Inârah 1), pp. 179–210, Tübingen a Berlín 2005.
(14) Raymond DEQUIN, Der frühe abbasidische Koran, in: Markus GROSS and Robert M. KERR (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion VI – vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam (= Inârah 10), Berlín a Tübingen 2021, pp. 146–233.
(15) Gerd-Rüdiger PUIN, Die Utopie einer kritischen Koranedition: Ein Arbeitsbericht, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Schlaglichter – Die beiden ersten islamischen Jahrhunderte (= Inârah 3), pp. 516–571, Tübingen a Berlín 2008.
(16) Raymond DEQUIN, Zayd, der Adoptivsohn des arabischen Propheten – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft des arabischen Reichs, Anhang II, „Die Karbonatweiden-Hypothese“, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion V – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft (= Inârah 9), pp. 136–139, Berlín a Tübingen 2020.
(17) Volker POPP, Eine Bemerkung zur Herkunft des Alexander-/ ū l-Qarnayn-Materials im Ḏ koranischen Text (Sure 18:83-102), in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8), pp. 199–206, Tübingen a Berlín 2017.
(18) Maurice CAUSSE, De la méthode synoptique appliqué au Coran et au adī , in: Markus Ḥ ṯ GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion III – Die heilige Stadt Mekka – eine literarische Fiktion (= Inârah 7), pp. 619–634, Tübingen a Berlín 2014.
(19) Christoph LUXENBERG, Die syrische Liturgie und die „geheimnisvollen Buchstaben“ im Koran – eine liturgievergleichende Studie, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Schlaglichter – Die beiden ersten islamischen Jahrhunderte (= Inârah 3), pp. 411–456, Tübingen a Berlín 2008.
(20) Munther YOUNES, „In Suffering“ or „in Honour“? - A Reinterpretation of Q 90 (al-Balad), in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion I – Von der koranischen Bewegung zum Frühislam (= Inârah 5), pp. 306–320, Berlín a Tübingen 2010.
(21) Manfred KROPP, Koranische Texte als Sprechakte am Beispiel der Sure 85, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Vom Koran zum Islam – Schriften zur frühen Islamgeschichte und zum Koran (= Inârah 4), pp. 483–491, Tübingen a Berlín 2009.
(22) Florence MRAIZIKA-CHAUSSY, Le rite islamique: des bicéphalies du arām et du pouvoir au puzzle, ḥ in: Markus GROSS and Robert M. KERR (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion VI – vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam (= Inârah 10), Berlín a Tübingen 2021, pp. 508–559.
(23) Edouard M. GALLEZ, Les mentions de Muammad dans le Coran: Des années perdues depuis ḥ 1949? - Histoire d’une recherche, in: Markus GROSS and Robert M. KERR (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion VI – vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam (= Inârah 10), Berlín a Tübingen 2021, pp. 295–333.
(24) Geneviève GOBILLOT, Les commentaires du Coran transmis dans le mu af: témoinages des con ṣḥ - ditions historiques de la première diffusion du texte à une communité en formation?, in: Markus GROSS and Robert M. KERR (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion VI – vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam (= Inârah 10), Berlín a Tübingen 2021, pp. 334–382.
(25) Guillaume DYE, Le Coran et le problème synoptique: quelques remarques préliminaires, in: Markus GROSS and Robert M. KERR (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion VI – vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam (= Inârah 10), Berlín a Tübingen 2021, pp. 234–261.
(26) Ebrard D. O. RODRIGO DA COSTA, La crucifixion du Messie dans Qur’ān 4.157-158 – Entre Literarkritik et Redaktionsgeschichte, in: Markus GROSS and Robert M. KERR (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion VI – vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam (= Inârah 10), Berlín a Tübingen 2021, pp. 648–702.
(27) Geneviève GOBILLOT, Grundlinien der Theologie des Koran, Grundlagen und Orientierungen, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Schlaglichter – Die beiden ersten islamischen Jahrhunderte (= Inârah 3), pp. 320–369, Tübingen a Berlín 2008.
(28) Christoph LUXENBERG, Die syro-aramäische Lesart des Koran – Ein Beitrag zur Entschlüsselung der Koransprache, Berlín a Tübingen 2000.
(29) Jan M. F. VAN REETH, Eucharistie im Koran, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Schlaglichter – Die beiden ersten islamischen Jahrhunderte (= Inârah 3), pp. 457–460, Tübingen a Berlín 2008.
(30) Sven KALISCH, Der Qur’ān als ein Dokument des Konsenses – Ein Beitrag zur Funktion des Qur’ān bei der Entstehung des Islam, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8), pp. 707–815, Berlín a Tübingen 2017.
(31) Volker POPP, Vom Logos zum Nomos (1. Teil), in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion V – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft (= Inârah 9), pp. 235–293, Berlín a Tübingen 2020.
(32) Jean-Jacques WALTER, Analysis of the Koran Using Mathematical Code Theory, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8), pp. 851–883, Tübingen a Berlín 2017. IDEM, Le Coran révélé par la Théorie des Codes, Paris 2014 (Dissertation Toulouse 2013).
(33) Elisabeth PUIN, Ein früher Koranpalimpsest aus an ā’ (DAM 01-27.1), in: Markus Ṣ ʿ GROSS and KarlHeinz OHLIG (Eds.), Schlaglichter – Die beiden ersten islamischen Jahrhunderte (= Inârah 3), pp. 461–493, Tübingen a Berlín 2008; in den folgenden Inârah-Bänden fortgesetzt.
(34) Daniel Alan BRUBAKER, Forgotten God? - Post-production Insertions of Allāh in Early Qur’ān Manuscripts, in: Die Entstehung einer Weltreligion VI – vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam (= Inârah 10), Eds. Markus GROSS and Robert M. KERR, Berlín a Tübingen 2021, pp. 40–62.
(35) Raymond DEQUIN, Zayd, der Adoptivsohn des arabischen Propheten – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft des arabischen Reichs, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion V – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft (= Inârah 9), pp. 52– 145, Berlín a Tübingen 2020.
(36) Volker POPP, Von Ugarit nach Sâmarrâ – Eine archäologische Reise auf den Spuren Ernst Herzfelds, in: Karl-Heinz OHLIG (Ed.), Der frühe Islam – Eine historisch-kritische Rekonstruktion anhand zeitgenössischer Quellen (= Inârah 2), pp. 13–222, Tübingen a Berlín 2007. IDEM, Maavia der Aramäer und seine Zeitgenossen. Die muslimische Geschichtsschreibung als Mythologisierung eines theologischen Konzepts, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Vom Koran zum Islam – Schriften zur frühen Islamgeschichte und zum Koran (= Inârah 4), pp. 107–176, Tübingen a Berlín 2009.
(37) Robert M. KERR, Empire Annus Hegiræ vel Annus (H)Agarorum?Etymologische und vergleichende Anmerkungen zum Anfang der islamischen Jahreszählung, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion III – Die heilige Stadt Mekka – eine literarische Fiktion (= Inârah 7), pp. 14-38, Tübingen a Berlín 2014.
(38) Markus GROSS, Buddhistische Einflüsse im frühen Islam? in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Schlaglichter – Die beiden ersten islamischen Jahrhunderte (= Inârah 3), pp. 220–74, Tübingen a Berlín 2008. IDEM, Frühislam und Buddhismus. Neue Indizien, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Vom Koran zum Islam – Schriften zur frühen Islamgeschichte und zum Koran (= Inârah 4), pp. 347–396, Tübingen a Berlín 2009.
(39) Raymond DEQUIN, Das Leben des Abū Muslim und die Lebensbeschreibung des arabischen Propheten – Mit neuen Ansätzen für das Verständnis der islamischen Traditionsliteratur, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8), pp. 207–295, Tübingen a Berlín 2017.
(40) Gerald R. HAWTING, „The ajj, an Appendix to the Cult of the Ka ba“: Wellhausens’s Idea in the Light of the Qur ān and Other Evidence, in: Markus ʿ GROSS and Robert M. KERR (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion VI – vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam (= Inârah 10), Berlín a Tübingen 2021, pp. 383–405.
(41) Robert M. KERR, „Farüqter Heiland“ et le ağğ original à Jérusalem – Quelques remarques sur le Ḥ messianisme de l’islam naissant, in: Markus GROSS and Robert M. KERR (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion VI – vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam (= Inârah 10), Berlín a Tübingen 2021, pp. 458–507; IDEM, Die islamische Kabbala: eine Neuorientierung, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion V – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft (= Inârah 9), pp. 318-348, Berlín a Tübingen 2020.
(42) Raymond DEQUIN, Der arabische Prophet als ein neuer Moses – Anhaltspunkte aus der Frühzeit des islamischen Kalenders, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8), pp. 297–329, Tübingen a Berlín 2017.
(43) Raymond DEQUIN, Zayd, der Adoptivsohn des arabischen Propheten – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft des arabischen Reichs, Abschnitt 7, „Gemeindebildung im Zweistromland“, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion V – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft (= Inârah 9), pp. 115–120, Berlín a Tübingen 2020.
(44) Sven KALISCH, Anmerkungen zum isnād – Ein Beitrag zum Verständnis islamischer Geschichtskonstruktion, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion III – Die heilige Stadt Mekka – eine literarische Fiktion (= Inârah 7), pp. 292–347, Tübingen a Berlín 2014.
(45) Raymond DEQUIN, Das Leben des Abū Muslim und die Lebensbeschreibung des arabischen Propheten – Mit neuen Ansätzen für das Verständnis der islamischen Traditionsliteratur, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8), pp. 207–295, Tübingen a Berlín 2017.
(46) Markus GROSS, Frühislam und Buddhismus. Neue Indizien, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Vom Koran zum Islam – Schriften zur frühen Islamgeschichte und zum Koran (= Inârah 4), pp. 347–396, Tübingen a Berlín 2009.
(47) Raymond DEQUIN, Das Leben des Abū Muslim und die Lebensbeschreibung des arabischen Propheten – Mit neuen Ansätzen für das Verständnis der islamischen Traditionsliteratur, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8), pp. 207–295, Tübingen a Berlín 2017.
(48) Robert M. KERR, Die blauen Blumen von Mekka – Von Ismaels Stadt zum Heiligtum der Ismaeliten, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion III – Die heilige Stadt Mekka – eine literarische Fiktion (= Inârah 7), pp. 52–174, Tübingen a Berlín 2014.
(49) Johannes THOMAS, Frühe spanische Zeugnisse zum Islam. Vorschläge für eine differenzierte Betrachtung der Konflikte und der religiösen Gemeinsamkeiten zwischen dem Osten und dem Westen des arabischen Reiches, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Schlaglichter – Die beiden ersten islamischen Jahrhunderte (= Inârah 3), pp. 93–186, Tübingen a Berlín 2008. IDEM, Araboislamische Geschichtsschreibung und ihre Auswirkungen auf Geschichtsbilder von al-Andalus (8. Jh.) – Quellen- und Tradentenprobleme, fiktionale Geschichte bei Ibn Abd al- akam und das Märchen von den arabischen Stammesfehden, in: Mar ʿ Ḥ kus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion I – Von der koranischen Bewegung zum Frühislam (= Inârah 5), pp. 140–232, Berlín a Tübingen 2010. IDEM, AlAndalus: Historiographie und Archäologie, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8), pp. 547–635, Tübingen a Berlín 2017. IDEM, Zu den beiden Mythen „Entscheidungsschlacht am Guadalete (711)“ und „Zerstörung der Städte“, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion V – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft (= Inârah 9), pp. 193–207, Berlín a Tübingen 2020.
(50) Robert M. KERR, „Forging Ahead into the Islamic Past“ – Einige Bemerkungen zur Inschrift von Zuhayr, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion V – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft (= Inârah 9), pp. 11–51, Berlín a Tübingen 2020.
(51) Gerd-R. PUIN, Das „Siegel des Propheten“, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion V – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft (= Inârah 9), pp. 617– 635, Berlín a Tübingen 2020.
(52) Robert M. KERR, Die blauen Blumen von Mekka – Von Ismaels Stadt zum Heiligtum der Ismaeliten, in: Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion III – Die heilige Stadt Mekka – eine literarische Fiktion (= Inârah 7), pp. 52–174, Tübingen a Berlín 2014; IDEM, Die islamische Kabbala: eine Neuorientierung, in: Markus GROSS and KarlHeinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion V – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft (= Inârah 9), pp. 318-348, Berlín a Tübingen 2020.
Bibliografia
Karl-Heinz OHLIG and Gerd-Rüdiger PUIN (Eds.): Die dunklen Anfänge – Neue Forschungen zur Entstehung und frühen Geschichte des Islam. (= Inârah 1). Verlag Hans Schiler, Berlin 2005, ISBN 3-89930-128-5.
Karl-Heinz OHLIG (Ed.): Der frühe Islam – Eine historisch-kritische Rekonstruktion anhand zeitgenössischer Quellen. (= Inârah 2). Verlag Hans Schiler, Berlin 2007, ISBN 978-3-89930- 090-1.
Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.): Schlaglichter – Die beiden ersten islamischen Jahrhunderte. (= Inârah 3). Verlag Hans Schiler, Berlin 2008, ISBN 978-3-89930-224-0.
Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.): Vom Koran zum Islam – Schriften zur frühen Islamgeschichte und zum Koran. (= Inârah 4). Verlag Hans Schiler, Berlin 2009, ISBN 978-3- 89930-269-1.
Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.): Die Entstehung einer Weltreligion I – Von der koranischen Bewegung zum Frühislam. (= Inârah 5). Verlag Hans Schiler, Berlin 2010, ISBN 978-3-89930-318-6.
Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.): Die Entstehung einer Weltreligion II – Von der koranischen Bewegung zum Frühislam. (= Inârah 6). Verlag Hans Schiler, Berlin 2011, ISBN 978-3-89930-345-2.
Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.): Die Entstehung einer Weltreligion III – Die heilige Stadt Mekka – eine literarische Fiktion. (= Inârah 7). Verlag Hans Schiler, Berlin 2014, ISBN 978-3-89930-418-3.
Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.): Die Entstehung einer Weltreligion IV – Mohammed – Geschichte oder Mythos? (= Inârah 8). Verlag Hans Schiler, Berlin 2017, ISBN 978-3- 89930-100-7.
Markus GROSS and Karl-Heinz OHLIG (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion V – Der Koran als Werkzeug der Herrschaft (= Inârah 9). Verlag Schiler & Mücke, Berlín a Tübingen 2020, ISBN 978-3-89930-215-8.
Markus GROSS and Robert Martin KERR (Eds.), Die Entstehung einer Weltreligion VI – Vom umayyadischen Christentum zum abbasidischen Islam: Studia Islamica Philologica Necnon Theologica Carolo-Henrico Ohlig Dicata (= Inârah 10 – nova series). Verlag Schiler & Mücke, Berlín a Tübingen 2021, ISBN 978-3-89930-389-6.
IBN WARRAQ, The Quest for the Historical Muhammad, Amherst, NY, Prometheus Books, 2000.
IBN WARRAQ, Christmas in the Koran: Luxenberg, Syriac & the Near Eastern and Judeo-Christian Background of Islam, Amherst, NY, Prometheus Books, 2014.
Děkujeme všem, kdož nás podporujete. právě díky vaší podpoře se nám daří monitorovat šíření islámu v ČR. Prosím nepodceňujte hrozbu islamizace České republiky! Jsme dnes jediná skupina aktivistů, která v ČR trvale již mnoho let monitoruje šíření islámu, islamismu a projevy islámského extremismu.
Jak nám můžete pomoci?
Sdílejte naše články.
Nebo finančním darem:
Číslo účtu: 209672916 / 0600, Moneta Money Bank, Variabilní symbol: 001
IBAN: CZ90 0600 0000 0002 0967 2916
BIC (SWIFT): AGBACZPP
Přečtěte si více informací o mešitách a muslimech v České republice a Evropě: