"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)
"Všichni mají právo svobodně vyjádřit své mínění takovým způsobem, který se neprotiví šárii." (Deklarace lidských práv, Káhira, 1990)
"Ženy jsou satanův nástroj proti mužům; proto musí být zahaleny od hlavy k patě, i když jsou pohromadě jen se ženami." (Raed Hlayel)
"Celá Umma má povinnost se hněvat a povstat, aby ukázala svůj vztek. Vztek je nutný. Nejsme žádný národ oslů. Jsme národ lvů." (Yussef al-Qaradavi)
"Bratři, vede se válka proti islámu. Chopte se svých mečů. Kde jsou vaše zbraně? Vaši nepřátelé zdupali Proroka. Povstaňte!" (Badr Bin Nadel al Mashari, imám v Rijádu)
"Muslimové celého světa, bezprávní této země, povstaňte! Vybojujte drápy a zuby své právo, nebojte se řevu velmocí!
Sjednoťte se pod pyšným praporem islámu a zaveďte jeho vládu...!" (Testament ajatolláha Chomejního)
"Korán se vydatně věnuje podbřišku muže, jeho sexuálním rozkoším a povinnosti žen, uspokojovat manželovy potřeby. Pro dobré muslimy a islámské
mučedníky má korán připraveny panenské hurisky nepomíjivé krásy a mládí; po každém koitu znovu nabydou panenství. Pro muže to znamená uskutečnění
fantasmatu nikdy nekončícího orgasmu a konec strachu před předčasnou ejakulací? Ptám se, jestli tyto sliby nejsou důvodem víry ve svatost koránu. Který
muž nezná tyhle sny? Stačí jim věřit..." (Chahdortt Djavan, Paříž, 2003)
"Ozbrojený boj proti okupantům Palestiny není jen právem muslimů, ale je přímo povinností všech muslimů." (Jusuf al Qaradawi)
"Žít v islámské republice je jako spát s mužem, k němuž cítíš hnus: představuješ si, že jsi docela jinde." (Azar Nafisiová, profesorka anglické literatury)
"Nic nemluví pro evropský reformovaný islám. Existuje jen jeden islám - onen Muhammada a Koránu. Čirý islám je životu nebezpečný.
Nejstrašnější je zde útisk žen..." (Ayaan Hirsi Aliová)
"We must be open and tolerant towards Islam and Muslims because when we become a minority, they will be so towards us." (Jens Orback, švédský ministr)
"Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku." (zavražděný holandský režisér
Theo van Gogh o multikulturalismu)
Svět se mění. Mainstrým to sice prezentuje tak, jako by se nic mimořádného nedělo, ale opak je pravdou. Zatímco všichni s chutí komentovali údajnou smrt Jevgenije Prigožina, aby nakonec zjistili, že vůbec nic není jisté, Indie uzavřela s Emíráty první dohodu o nákupu energetických surovin v rupiích. Jejich vzájemná obchodní výměna je přitom kvantifikována na 85 miliard dolarů. To je hodně peněz. Hodně rupií, které nahradí hodně dolarů. A tak to bude pokračovat. Ropný kartel OPEC, jehož protagonisté se mezitím stali členy skupiny BRICS, se mezitím dohodl s Ruskem na snížení těžby. To je před nastávající zimou špatná zpráva (pro Evropu).
Český mainstream se vypořádal s rozšířením BRICS po svém. Radši o něm vůbec nepíše. Asi se bojí, aby nesloužil Putinovi, Si Ťin-pchingovi nebo jinému zlému diktátorovi. Země BRICS i v této fázi však pouze pochopily, že musí konečně přijmout někoho nového do svých řad a přitom to tak hezky nakombinovaly, jakoby si každá členská země nominovala jednoho nového člena (Čína dva). Co je však asi podstatné na tomto kroku je to, že ta propagovaná nejednotnost názoru zemí BRICS na přijetí nových členů, kdy Brazílie a Indie byly údajně proti, najednou musela ustoupit stranou.
Čeští a západní pisálkové ženou do války (nebo spíš do speciální vojenské operace) tentokrát Afričany, aby nadšeně umírali za francouzské zloděje uranu a americké základny uprostřed pouště.
Tak až Vám zase někdo bude učeně vykládat o vagnerovcích, zlém Putinovi a ukazovat fotky nějakých ojedinělých nešťastníků, mávajících ruskou vlajkou, vzpomeňte si na trnitou cestu, kterou jsme sahelským zemím připravili a na jejíž plody teď nevěřícně hledíme. A ještě něco: čím víc si budeme lhát o tom, co se skutečně děje a schovávat se za aktivistické floskule, tím to bude horší (platí nejenom pro nás). Vojska z Mali a z Burkiny Faso, především ta francouzská, se mezitím přesunula na svá záložní postavení v sousedním Nigeru. Zde v hloubi Sahary v Agadezu mezitím vznikla největší základna bojových dronů mimo území Spojených států, z kterých lze zasáhnout prakticky na kterémkoli místě v Africe a na Blízkém východě. Niger se tak stal spolu s Čadem poslední zemí oblasti, která dosud nebyla demilitarizována. Za této situace však bylo pokračování procesu generační a politické výměny zcela nevyhnutelné i v Nigeru, kde došlo v vojenskému převratu koncem minulého týdne. Tomu předcházely masové protesty a požadavek odborových centrál na odchod cizích vojsk ze země.
Je zábavné sledovat, jak české presstitutky už zcela otevřeně lžou. Novinář Vít Štěpánek se dnes čtenáři Novinek snaží namluvit, že africké státy hromadně odmítly účast na 2. Summitu Rusko-Afrika, a to včetně zástupce Nigérie.
Soudružka poslankyně Zajíčková (1967), bývalá starostka Prahy 5, která jako (zatím) jediná z ODS podpořila manželství osob stejného pohlaví do druhého čtení, už prosazuje i další normu. Vyhláška, na které se dohodly ministrestvo školství, zdravotnictví a práce a sociálních věcí nově stanoví, že na školách nebudou oddělené chlapecké a dívčí záchody. Její odůvodnění této pokrokářské novoty je zcela v duchu revolučních myšlenek evropské levice, ke které ODS nezadržitelně směřuje:
Jen velmi málo lidí zaznamenalo, že 5. června 2023 opustil po devíti letech post ministra zahraničních věcí dlouholetý věrný spolupracovník prezidenta Erdogana Mevlut Cavusoglu. Na tomto postu ho nahradil ředitel Národní zpravodajské služby Turecka MIT Hakan Fidan. Po otci Kurd, tvrdý vyjednavač a jeden z nejbližších Erdoganových důvěrníků, byl až do tohoto data hlavním lovcem nepřátel Turecka (ať už Gulenovské nebo kurdské opozice), architektem turecké bezpečnostní politiky vůči konfliktu Ukrajiny s Ruskem, Azerbajdžánu s Arménií, či soupeřících frakcí v Libyi. Zároveň se odchodem Hulusi Akara z postu ministra obrany stal nejmocnějším mužem silových struktur v okolí prezidenta.
Svět prochází závěrečnou fází přípravy na změnu globálních systémů - ekonomických, finančních a bezpečnostních. Po dekádách dominance Spojených států a jejích souputníků se ukazuje, že politika konfrontace nefunguje, a to dokonce ani tehdy, kdy pumpujete do zbrojení, barevných revolucí či podněcování nepřátelství astronomické sumy.
Světové i české presstitutky se předhánějí v tom, kdo si víc plivne na znovuzvolení Recepa Tayyipa Erdogana. Zapomínají přitom, že úspěšný a oblíbený politik (z těch dalších např. Viktor Orbán nebo Narendra Modi), pracuje především pro blaho svých voličů, tedy občanů SVÉ země. V tomto smyslu se Erdoganovi, který je už 21 let vrcholným představitelem Turecka (od 2002-14 předseda vlády a od r. 2014 prezident), podařilo vybudovat z Turecka opradovou regionální i globální mocnost. Turecko dnes vyvíjí letoun šesté generace, vyrábí bojový vrtulník, velmi dobré řízené střely a bezpilotní prostředky, které dodává po celém světě.
Naše média (ostatně i ta západní) však o tomto procesu zarputile mlčí, byť je zřejmé, že ho bude provázet velký ekonomický a měnový otřes a další krok k nové globální měně, v které budou nadále prováděny finanční transakce těchto zemí. Po oznámení přijetí kadidatury Íránu a Argentiny ještě na podzim loňského roku, se v srpnu připravuje k následování tohoto procesu dalších 5-7 zemí. Mezi nimi jsou přitom země, jejichž přijetí do BRICS bude vyloženě špatnou zprávou pro západní svět. Budou jimi totiž pravděpodobně Saúdská Arábie a Egypt, tedy země, které ještě donedávna považovaly Spojené státy za "sféru svých zájmů". Mezi žhavé kandidáty zřejmě patří též Alžírsko, Kazachstán, Nigérie, Indonésie, Thajsko, Turecko a Spojené arabské emíráty.
Rezoluce OSN, která "... velkou většinou, pouze s několika výjimkami odsuzuje Rusko...". Tak popsala soudružka redaktorka veřejnoprávní ČT Davidu Svobodovi situaci na mezinárodní scéně.
No.... zkusím alespoň pár z těch "několika výjimek" vyjmenovat. Celkově hlasovalo 7 zemí proti rezoluci, 32 zemí se zdrželo a dalších 13 se hlasování neúčastnilo. To je dohromady 52 ze 193. Mezi několika výjimkami nechyběly Čína a Indie, tedy dvě nejlidnatější země světa s druhou a pátou největší ekonomikou světa.
Nejlépe se s ruským narativem bojuje tím, že urážíš své africké hostitele a pleteš se do věcí, po kterých Ti nic, ale pranic není. Emmanuel Macron vmetl 4. března 2023 do tváře prezidenta Demokratické republiky Kongo, Felixe Tshisekediho, že jeho země není od roku 1994 schopna spravovat a kontrolovat její východní část, a proto má nyní problémy.
Nakonec jsem se hecnul a poslechl si část toho nekonečného pětihodinového rozhovoru bývalého izraelského premiéra Naftali Bennetta s Hanochem Daumem, abych to celé pěkně slyšel (v plynné hebrejštině) na vlastní uši. Z rozhovoru jasně vyplývá, že jak Putin, tak i Zelenský se chtěli v březnu 2022 dohodnout a ukončit válku. To si však nepřáli vůdci "demokratického světa", zejména známý válečný štváč Boris Johnson a americká vládnoucí klaka Biden - Blinken - Sullivan. Svojí roli jistě sehráli tehdy ještě značně indoktrinovaný Macron se Scholzem. Odpovědnost za rozdmýchávání a udržování války tedy jednoznačně padá především na jejich hlavy. To jenom, abychom si ujasnili, k jakým sviním se naše současná vláda a zvolený prezident vztahují.
Už jsem k těm volbám nechtěl nic psát. Přece jenom mi to však nedá. Od kandidáta Petra Pavla jsme se toho v průběhu kampaně zrovna moc nedozvěděli. Zejména proto, že s číslem IQ 107, nám toho ani moc říct nemůže. Předvedl nám místo toho pár fotek, na kterých si podává ruku se "světovými leadery" typu Havel nebo papež Jan Pavel II, aby nám dokázal, jaký je diplomat a vyjednavač (to musela být náročná a těžká jednání).
V historii geopolitických vztahů mezi národy se k vynucenému tahu protivníka přistupuje poměrně často. Typicky jej mají ve svém repertoáru především anglosaské národy, a to zejména ve svých kolniálních i neokoloniálních dějinách. Jako názorný případ je možno uvést irácko-kuvajtskou krizi a následující První válku v (Perském) zálivu. Mocnosti nejprve vyvolaly hlubokou politickou krizi v Íránu, která ve svém důskedku vedla ke svržení císařství a k brutální, vyčerpávající, celou dekádu trvající Irácko-íránské válce.
25 článků (2 stránky)